Vstup, nebo se vrať. Toto je Erebos

Nick je naštvaný. Jeho kamarád se chová divně, jeho pomalu ani nepozdraví a leze do zadku největším podivínům na škole. Vlastně všichni se chovají tak nějak divně. Unavné červené oči, skelný pohled nebo podivné špitání. A co to je za věc, co si to všichni předávají? Proč jemu nikdo nic nedal?

Ha konečně, počítačová hra. Pecka. To si hned pustím.
Zadejte své pravé jméno.
No něco zkusím.
Ne zadejte své PRAVÉ jméno.
Kruci jak to může vědět, no dobře.
Tak a můžu pařit. Jo jsem fakt dobrý. Až splním úkol, dostanu se do dalšího levelu. Je sice divné, proč mám udělat něc v reálném životě, přenést nějakou krabičku, nevím, co to s tím má společného, ale zdá se, že Poslovi nic neunikne a já chci do další úrovně. Jsem totiž nejlepší. Je mi jedno, co si o mě myslí můj nejlepší kámoš, ten tomu nerozumí.

Jenže Hra se začíná chovat stále divněji. Nick má pocit, že ho sleduje, protože přesně ví, jestli úkol splnil nebo ne. Když se Nick pokusí Hru ošálit, protože nesplní dost nebezpečný úkol, který po něm chce, je vyhozen a konečně dostává zpět rozum. Nastal čas přijít na to, co Hra doopravdy chce, dřív než bude pozdě. Už tak ublížila dost lidem. A kdo jiný by mu v tom mohl pomoci než holka jeho snů Emily.

Při čtení téhle knihy jsem vzpomínala na svoji mladší éru hraní počítačových her a čtení gamebooků. Nejvíc mě bavily pasáže z počítačové hry, ty byly opravdu povedené a utíkaly skvěle. Pasáže z Nickova života se oproti tomu trošku zadrhávaly, především na začátku. To hlavní, co na této knize zaujme, je představa, že Vás může kdokoliv sledovat. V dnešní době o nás náš počítač i celý internet ví skoro všechno. Jak se to dá zneužít a co všechno jsou mladí lidé schopní udělat pro trochu slávy a uznání, byť jen v počítačové hře, to Vám ukáže právě Erebos.

Dalším plusem jsou postavy. Hlavní hrdina Nick i ostatní postavy jsou zkrátka jen děti, žádné úchvatné hrdinské postavy, co spasí celý svět. Nick není robot, ale zkrátka takový ten kluk od vedle. Ve své podstatě je hodný a chytrý, ale nechává se ovlivnit ostatními. Líbí se mu spolužačka Emily a chce být zkrátka ten nejlepší. Myslím, že tímhle obdobím si prošel skoro každý. Skoro každý někdy chybuje (a nejen v tomhle období), důležité je, si svou chybu včas uvědomit a umět se postavit k problému čelem. Chvilku jsem na Nicka nadávala, ale přesto jsem si ho oblíbila.

Celková zápletka byla opravdu dobře vymyšlena, nečekala jsem nic takového a pěkně to do sebe zapadlo. Samotný konec mohl být trošku víc propracovaný, vzalo se to tak nějak trochu hopem. Někoho možná napadne podobnost např. s trilogií Game, kde hlavní hrdina také hraje dost podivnou Hru. Trochu podobnosti tu je, ale ne zase až tolik, aby to vadilo.

Erebos je kniha především pro mládež, ale i ostatním má co nabídnout. Postavy jsou zajímavé a věrohodné. Hlavní myšlenka a dějová zápletka není sice nikterak originální, ale zaujme. Střídají se pasáže z počítačové hry, kde si užijete nadpřirozené postavy, stvůry a nějakou tu bitku, s pasážemi ze života teenagerů, kteří se stávají závislí na počítačové hře a nikdo neví, kam až jsou ochotni zajít pro trochu slávy. Závěr se trochu odbyl, ale samotné rozuzlení bylo výborně vymyšleno. Není to nic, z čeho se posadíte na zadek, ale zabaví a možná Vás trochu donutí přemýšlet nad Velkým bratrem a tím, jak snadno se stává člověk zneužitelný, když se hraje na tu správnou strunu.