Analytický popis jedné neopětované lásky
Severská literatura mnohdy nabízí mnohem víc, než jen skvělé kriminálky. To dokazuje i román Svévole, který je první knihou spisovatelky Leny Andersson, jež vyšla česky. Svévole získala dokonce v roce 2013 cenu pro nejlepší švédskou knihu roku. Na přebalu se dočítáme, že se jedná o "Román o lásce". Já bych to trochu poupravila, je to román o lásce, zaslepenosti a touze někomu patřit.
Ester Nilssonová je jednatřicetiletá básnířka a esejistka. Vzdělaná, inteligentní a, přestože žije v dlouho trvajícím svazku, nezávislá. Jednoho dne dostane nabídku uspořádat přednášku o známém umělci Hugo Raskovi. Hugo jí okamžitě okouzlí hned díky informacím, které o něm sehnala, a jeho dílům. Jeho zase nadchne její přednáška. Ester ihned zahoří láskou a opouští svého stávajícího partnera. V tuto chvíli začíná nevyrovnaný vztah, který Ester bere jako osudný, avšak Hugo jako pouhou epizodu. Ester si bez něj už neumí život představit, jenže čím víc se ho snaží k sobě připoutat, tím víc se jí vzdaluje. Hugo však nemá dostatek odvahy, a asi ani chuti, vztah jednoznačně ukončit a tak drobnými plamínky ustavičně udržuje Ester v naději. Ačkoliv je Ester v některých chvílích schopna správně analyzovat situaci, po každém malém náznaku, že je ještě šance vztah zachránit, se jako tonoucí chytá sebemenšího stébla. Přestane Ester konečně poslouchat svou zaslepenost a prozře? Nebo se Hugo konečně odhodlá tento vztah nevztah rozuzlit?
Lena Andersson do detailu rozebrala a analyzovala téma neopětované lásky. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby, který však sleduje v podstatě pouze Ester a její myšlenky a pohnutky. Hugova mysl je pro nás skrytá stejně jako pro Ester. Věty jsou krátké, úderné, žádné detailní popisy okolí. Až dokonale realisticky popisuje psychologické pohnutky zamilované mysli. Autorka také dokáže ve správný čas ubrat na vážnosti a vytvořit z dané situace humornou či spíše ironickou mezihru.
Ačkoliv my čtenáři dávno vidíme, že Hugův zájem je pouze přechodný a mělký a ze všech jeho náznaků cítíme pouze slabost říci Ester pravdu do očí, Ester, ačkoliv jinak rozumně uvažující, nedokáže prohlédnout přes svou opojenou mysl. Stále dokola si bolestně uvědomuje Hugův nezájem, aby se vzápětí kvůli jedné hloupé sms, jednomu slovu či odtažitému doteku ruky znovu ponořila do oparu růžových brýlí. Toto věčné opětovné plácání se na jednom místě však bylo místy až iritující. Obzvlášť když stále nikam nevedlo.
Svévole je určitě originální kousek, který je sice o lásce, ale rozhodně se nejedná o červenou knihovnu. Naopak, spíše o psychologický rozbor dramatu o neutuchající touze po něčem, co nemůžeme mít. Ačkoliv je příběh napsán syrově a obsahuje množství zajímavých pasáží, rozhodně to není čtení pro všechny. Třebaže se jedná o krátké dílo, kdyby ho autorka ještě trochu zkrátila nebo kdyby přidala i trochu jiných popisů než jen Esteřiných myšlenkových pochodů, možná by udělala lépe. Po polovině Vám totiž věčně se opakující analýza poleze trochu krkem.
Svévole je určitě originální kousek, který je sice o lásce, ale rozhodně se nejedná o červenou knihovnu. Naopak, spíše o psychologický rozbor dramatu o neutuchající touze po něčem, co nemůžeme mít. Ačkoliv je příběh napsán syrově a obsahuje množství zajímavých pasáží, rozhodně to není čtení pro všechny. Třebaže se jedná o krátké dílo, kdyby ho autorka ještě trochu zkrátila nebo kdyby přidala i trochu jiných popisů než jen Esteřiných myšlenkových pochodů, možná by udělala lépe. Po polovině Vám totiž věčně se opakující analýza poleze trochu krkem.
Lena Andersson. Svévole. Překlad Luisa Robovská. Brno : Host, 2015. 208 stran. ISBN 978-80-7491-527-7.
Výtisk věnovalo knihkupectví Knihcentrum
