Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná. Kdepak skrývají se v nich Čapkovy povídky
95%
Povídky z jedné a druhé kapsy jsou humorné a zároveň poučné příběhy s detektivním nádechem. Jedná se spíše o drobné kriminální počiny a příběh není stavěn na klasické zápletce a vyšetřování zločinu, ale spíše na přemýšlení, na různých více či méně obvyklých metodách vyšetřování a na různých náhodách. Hlavními hrdiny bývají kriminalisté, právníci, doktoři, soudci i sami kriminálníci. Všechno jsou to především zkrátka obyčejní lidé, se svými ctnostmi i slabostmi. Právě v tom vynikají Čapkovy povídky. Na pár kraťoučkých stranách dokáže vystihnout různé typy charakterů tak, že jiným by to trvalo několik stran. A stejně tak jako postavy umí vystihnout i prostředí a situaci. Jeho hrátky se slovy a používání bohaté slovní zásoby činí ze čtení doslova ráj. Příkladem je třeba povídka Básník, kde se stane nehoda, a hledají se svědci. Jedním ze svědků je i básník, když se ho ptají, zda si pamatuje typ vozu, barvu či poznávací číslo, tvrdí že ne, ale že si sepsal z toho zážitku báseň. Nakonec se tak díky básní dopátrají správného auta i správného člověka, vše vlastně úplně náhodou a ne žádnou obvyklou metodou.
Na rohu Neklanovy ulice div nevrazil do běžícího člověka, ale dříve než mohl říci: "Stůj!", třeskla rána a strážník Bartoš se hroutil střelen do života.
Ulice se probudila ječením policejních píšťalek; poklusem sbíraly patroly z celého rajónu, z komisařství přiběhli tři muži cestou si zapínaje kabáty, za pár minut přihrčela motorka z ředitelství a z ní vyskočil policejní důstojník. (úryvek z povídky Oplátkův konec)
Povídky ze souboru Boží muka se naproti tomu filozoficky dotýkají věcí záhadných, neznámých či náhodných. Věcí často nepochopitelných pro lidský rozum. Povídky často nemají žádné řešení, zůstávají pro nás záhadou a nutí nás stále přemýšlet o věcech "nad" naším životem. Básně jsou prý inspirovány zážitky z první světové války. Příkladem je povídka Ztracená cesta, kdy dva muži sejdou z cesty ani neví jak, přemýšlí a jednomu přichází na mysl spousta myšlenek, než je však vysloví, najdou opět správnou cestu a on myšlenky nemůže znovu vylovit z paměti. Tady jako by nám autor chtěl naznačit, že je někdy správné sejít z cesty, že nám to může poskytnout jiný nadhled a pohled do našeho života.
Trapné povídky Vás také nutí k zamyšlení, tentokrát především nad lidmi jako takovými, nad jejich vztahy, špatnými vlastnostmi a jejich "dvojí tváří". I tyto povídky často nemají jasně dané řešení a závěr a jsou spíše pesimisticky laděné. Povídka Otcové vypráví příběh o vztahu otce a dcery, kterou miluje nade vše i přesto, že není jeho a všichni se mu vysmívají.
Poslední část se jmenuje Kniha apokryfů a představuje obecně známé biblické či antické příběhy vyprávěné moderním a často parodickým či ironickým způsobem. Tyto známé příběhy jsou interpretovány zcela netradičně, avšak zakládají se na daných základech a ukrývají v sobě hluboké myšlenky, které nás opět mají především poučit. Můžeme se tak dozvědět, co se dle Čapka stalo s Julií a Romeem a jakých všech trestných činů se dopustil Prométheus, když vynalezl oheň.
Některé povídky jsou zajímavější, některé méně. Některé mají podobný motiv (např. Věstkyně, Jasnovidec a Šlépěje a Šlépěj) a v některých vystupují stejné osoby (např. dr. Mejzlík). Všechny jsou však psány takovým stylem, že mi nezbývá než Vám doporučit přečíst všechny. Ty, které Vás nezaujmou, můžete klidně zapomenout, ty, které se Vám líbily, můžete číst stále znova.
Co musím také pochválit je opravdu povedené vydání těchto povídek od Nakladatelství Omega. Z přední strany si můžete přečíst Povídky z jedné kapsy a všechny ostatní, následně pak musíte obrátit knihu a přečíst si také Povídky z druhé kapsy. Obálka se opravdu povedla a naprosto dokonale vystihuje obsah a navíc mě mile překvapilo, že stejný motiv se schovává i pod obálkou a po otevření také naleznete Čapkův podpis. Zkrátka až na pár drobných překlepů a chybek, nemám co jiného knize vytknout.
Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Knihy Omega, kde můžete také knížečku zakoupit.
Foto vlastní výroby.
12 komentářů
Write komentářůČetla jsem zatím Povídky z jedné kapsy a líbily se mi moc, takže se určitě chystám i na druhou kapsu. Nejvíce mi v mysli utkvěla povídka Šlépěje, ta se mi asi líbila úplně nejvíc.
ReplyPovídky z jedné a druhé kapsy mám hrozně ráda. Četla jsem je do školy a opravdu mile mě překvapily.:-) Nejoblíbenější je bezesporu Básník.:-)
ReplyPovídky jsem četla na základce a od té doby se snažím Kač přečíst celého. Miluju ho, dneska už jsem to na jeden blog psala (asi bych měla trávit víc času venku), jenom teda bych neřekla, že apokryf je povídka. Mimochodem moc doporučuju Český román o jeho vztahu k Scheinpflugové, jedna z mých nejmilejších knih! Z kratších útvarů mám nejraději Jak se věci dělají, to je pro mne Kač v jeho nejzákladnější a nejmilejší podobě.
ReplyTak jo, vlastně ho platonicky miluju.
Jestli se Ti nejvíc líbila povídka Šlépěje, tak zkus určitě i Boží muka, Trapné povídky a Knihu Apokryfů :)
ReplyJsem ráda, že jsem vybrala příklad, který se Ti nejvíce líbil. Mě Básník také zaujal, ale popravdě se mi líbily skoro všechny :)
ReplyDěkuji za komentář. Já četla hlavně jeho dramata a romány. Válka s mloky pro mě byla docela utrpení, protože jsme to měli na základce povinně, možná že teď už bych tomu rozuměla více a lépe :) Povídek jsem četla pár, až teď jsem je četla pořádně a jsem nadšená. Miluji i jeho bratra a jeho knižní obálky! Děkuji za upozornění máš pravdu to mi tam vklouzlo omylem, jak jsem pořád psala o povídkách :) A děkuji za upozornění podívám se po n :)
ReplyMyslím, že jsi to v recenzi opravdu skvěle vystihla - také mám Čapkova díla moc, ráda zejména díky jeho schopnosti pohrát si s detaily a díky úžasným postavám. Povídky z jedné a druhé kapsy jsem četla pod peřinou kdysi na základce a dodnes si pamatuji, jak moc se mi líbily. Jinak Válku s mloky by se možná vážně vyplatilo zkusit znovu - osobně ji řadím ke svým nejoblíbenějším knihám, i když stále mám od čapka nejraději jeho dramata.
ReplyČítala som pár jeho diel a veľmi sa mi páčili.. :)
ReplyTo jsem ráda :)
ReplyDěkuji od Tebe mě to moc těší :) Právě přála bych si umět se slovy tak jako on :) Určitě bych se do ní někdy ráda pustila znovu, ono když jí člověk musel číst povinně, tak k tomu přistupoval jinak, věřím, že se s ní jednou znovu potkám a najdu si k ní jiný vztah :)
ReplyPovídky z jedné a druhé kapsy jsem nečetla. Po přečtení tvé recenze to budu muset hodně rychle napravit :-)
ReplyTo určitě naprav, opravdu to stojí za to :)
ReplyDěkuji za všechny komentáře :)