Romeo, Julie a tma v době heydrichiády

Romeo, ach Romeo, proč jen jsi Romeo. Oblíbená věta z divadelní hry Romeo a Julie od Shakespeara. V knize Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška by spíš platilo: Ester, ach Ester, proč jen jsi židovka. Krásný, smutný a poetický příběh o válce, lásce, strachu, osamělosti, odvaze a smyslu života. Někdy Vás život postaví před volbu mezi životem a smrtí. Co všechno jste ochotní udělat pro lásku svého života?

95%


Je doba druhé světové války. Pavel je obyčejný osmnáctiletý kluk: Má těsně před maturitou, řeší běžné otázky hodné tohoto věku a touží poznat tu pravou. Kdy už? Musí přece přijít, jak bude vypadat? Pozná jí vůbec? Pozná, určitě ji pozná i mezi tisíci jiných, které kolem něho ještě přejdou a za nimiž se ohlédne jen tak letmo přes rameno a po nichž v něm nic nezůstane. Snad jen zvědavost a stále nezodpovězená otázka. Ale ona nepřijde, sedí na lavičce v parku. S kufrem a žlutou hvězdou na kabátu. Pláče a Pavla odhání. Pavlovi to však nedá a nenechá se jen tak odbýt. Dívka se jmenuje Ester, její rodiče byli před časem posláni do Terezína a teď přišla výzva i pro ní. Nepřišla na určené místo a bojí se co s ní teď bude.

Pavel dostává nápad a ukryje ji v domě, kde má jeho otec krejčovskou dílnu. Posupně vzkvétá jejich láska, ale s ní i strach a osamělost. Život Ester se scvrkává do čtyř prázdných tmavých stěn a jediné světlo jí poskytují návštěvy Pavla. Jenže, jak dlouho se jim podaří udržet jejich tajemství? Venku je čím dál víc nebezpečí. Každý den Pavel sleduje vývěsku se jmény osob, které byly zatčeny a popraveny. Přichází zákaz večerních vycházek a každý se bojí toho, co bude. Pod hrozbou smrti se k sobě lidé odvrací zády, nikdy nevíte, komu můžete či nemůžete věřit. Skončí to někdy? Má Pavel s Ester "právo" na lásku? A mají vůbec "právo" na život?

Kniha, která se objevuje v povinné četbě, ale jako povinná četba Vám nepřijde. Autorův styl psaní Vás vtáhne okamžitě. Je krásný, poetický, plný jemných náznaků a metafor. Možná někomu přijde neosobní, ale i tak máte dost příležitostí poznat hlavní hrdiny a důvody jejich přemýšlení. Občas musíte číst trošku mezi řádky, ale to je na téhle knize to krásné. Na pouhých 159 stranách se odehrává něco, co se blíží skutečných událostem. Něco, co Vás donutí se zamyslet nad smyslem života, nad sebou samými a nad otázkou, co vše jste ochotni udělat pro dobro druhých.

Ester i Pavel jsou dva obyčejní lidé, které svede dohromady válka. Doposavad žili obyčejným životem a poznali se ve špatné době na špatném místě. Přesto prožijí něco, kvůli čemu stojí za to žít, i zemřít. Nechovají se jako dva dospělí dokonalí lidé, ale jako lidé na přelomu dětství a dospělosti, kteří si musí poradit s nelehkým údělem. Ester je potřeštěná, zmatená, vystrašená a Pavel se zase zamotává do klubka lží. Lže rodičům i Ester. Má strach, nechce ohrozit ani ji ani rodiče. Předstírá, že je venku klid, jen aby neztěžoval už tak těžký úděl Ester. Oba si spolu vytváří svůj malý svět, kde je jim dobře a kde není místo pro válku, strach a osamělost. Líbilo se mi, jak spolu mluví, jako dva rozdílní lidé, které spojuje první velké pouto lásky.

Kniha původně vyšla v roce 1958 a hned v roce 1959 podle ní byl natočen stejnojmenný film v režii Jiřího Weisse. V hlavních rolích se představili Ivan Mistrík a Dana Smutná. V roce 1997 byl natočen znovu, tentokrát v televizní adaptaci pod režií Karla Smyczeka.V roce 2014 knihu znovu vydalo nakladatelství Omega. Překvapila mě sice velikost písmen, která byla oproti jiných knihám značně větší, ale musím uznat, že se mi díky tomu kniha četla snad ještě lépe a že celkově jde o velice pěkné vydání.

Myslím, že není víc co říct. Raději si přečtěte sami. Jestli jsem Vás ani do teď nepřesvědčila, snad Vás přesvědčí ukázka.

Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek.
Mají svůj osobitý život a tvář. Jejich puchřející zdi vsákly již snad všechny pachy, které přebývají v blízkosti lidských příbitků. Dávno z nich vyprchala nic neříkající vůně malty a vápna, tak příznačná pro ty moderní a někdy i trochu fádní krabice na předměstských pláních, které se dosud nevzmohly na své dějiny. Zdi starých domů jsou živé. Jsou oživeny osudy, které se mezi nimi odehrávaly.
Co všechno viděly? Co slyšely?
Staré domy mají také svůj hlas. Poslouchej: kdosi kráčí po pavlači volným krokem, ztěžklým únavou, a tichounce si hvízdá... teď se zastavil, kratičký zásvit sirky šlehne po stěně... pak jde dál a prošlapaná závitnice dřevěných schodů teskně zaduní, odkudsi brebentí do soumraku rozhlas, prásknutí dveří jej umlčí, vzlykne dítě...

Jan Otčenášek. Romeo, Julie a tma. Praha: Dobrovský v edici Omega, 2014. 159 stran. ISBN 978-80-7390-133-2