Tak trochu šílený týden s Deaverem: Všichni jsme Tak trochu šílení

Už pátý den se tu setkáváme s Jeffery Deaverem a jeho díly. Dnes nastal čas konečně napsat, co si o něm po přečtení jeho knihy povídek Tak trochu šílení myslím. Řeknu Vám to na rovinu, nechápu, jak jsem se mu mohla tak dlouho vyhýbat. Protože jestli je nějaký autor přesně pro mě, tak je to Jeffery Deaver (samozřejmě hned po Tobě Agatho Christie). 

95%


V knize Tak trochu šílení se nachází třináct povídek: Rychle, Hra, Nakopnutí, Učebnicový případ, Paradice, Protivníci, Zápletka, Terapeut, Zbraň, Usmíření, Nekrolog, Fanda a Navždy. První jsem se pustila do povídky Učebnicový případ, neboť o té jsem již někdy slyšela. Jedná se o povídku s kvadraplegickým detektivem Lincolnem Rhymem. Povídka se mi opravdu líbila, vyústění bylo zajímavé. Dále jsem se vrhla na povídku Rychle tentokrát případ s Kathryn Danceovou. A opět jsem byla přemožena geniálními fintami, které si na mě Jeffery Deaver připravil. Tak bych mohla pokračovat s každou povídkou, proto to shrnu celkově.

Třináct povídek a jeden autor. Mohlo by se zdát, že povídky se budou podobat, budou podle jedné šablony, ale není to tak. Každá povídka má jiné téma, jiné kulisy, jiný průběh i jiné zakončení. Vždycky si myslíte, že už je konec a víte, kdo je vrah (zločinec) nebo co se mohlo stát, ale najednou se stane obrat o stoosmdesát stupňů. Jen tak. V jedné větě. Autorův styl není ani drsný, ani slušný. Je zajímavý a nutí Vás číst dále. K tomu si pomáhá i opakováním či zdůrazněním důležité věty, či slova. Například v povídce Rychle se stále udržuje napětí, protože utíká čas a vždy mezi několika odstavci se objeví slovo Rychle. Autor Vám tak připomíná, že naše postavy bojují s časem a vy musíte číst stejně rychle, jako oni musí postupovat při hledání padoucha.

Úžasné jsou také postavy. Člověk by řekl, že v povídce je moc málo prostoru na to postavy popsat a "sblížit" se s nimi, ale Jeffery je důkaz, že to jde. V každé povídce byla alespoň jedna postava, která Vám byla svým způsobem blízká. I všechny vedlejší postavy byly důležité, každá hrála nějakou svou roli, v pár větách jste aspoň malinko poznaly, jaké jsou a proč. Každý vyšetřovatel má také své oblíbené drobnosti, které jsou pro ně specifické (např. u Kathryn kinezie, Eddie Caruso z povídky Hra zase hledá v lidech a případech hru apod.), to se mi velmi líbí, ta různorodost a specifičnost jednotlivých postav i povídek.

Kdo má rád akční, násilné a krvavé thrillery, možná si trochu naběhne. Jefferyho povídky jsou hlavně geniálně vymyšlené. Skvěle vystavené tak, že Vás nechávají napjaté až do poslední chvilky. Možná nejsou nabité akcí (i když i té se samozřejmě dočkáte, ovšem v rozumné míře), ale jsou takové opravdové. Obsahují i na první pohled zcela zbytečné scény, díky kterým se však děj odlehčí humorem a přinutí Vás pustit si povídky tak nějak víc k tělu.

Za mě zkrátka hlavně nadšení, pár drobností by se sice našlo, ale to asi všude. Důležité je, že jsem objevila nového autora, který postupně a téměř nepozorovaně pronikl do mé duše milovníka thrillerů a obávám se, že se tam rozhodl usadit minimálně tak dlouho, dokud nepřečtu jeho další knihu.