Podzimní dumání díl 4.

16:54:00 0 Comments A+ a-


Tento projekt u Siky a Abyss mě zaujal už dříve, ale nějak jsem neměla odvahu se do něj zapojit, téma tohoto čtvrtého dílu je mi však velmi blízké a tak jsem se rozhodla ho sepsat a téma zní

Knižní klasika

weheartit

Pod pojmem klasika si jistě každý z nás představí soupis povinné literatury, otrávené obličeje, nudné večery nebo vypisování obsahu z internetu. Jenže ona klasika a povinná literatura nutně neznamená nudná literatura. Klasika jsou knihy, které i přes hranice času dokáží upoutat naši pozornost, obsahují něco, co nás nutí zastavit a číst, přemýšlet o tom, bavit se. Na střední škole jsem povinnou literaturu nesnášela. Proč? Protože byla povinná, ten pocit, že něco musím přečíst mě už dopředu kazil čtení a tak není divu, že jsem byla otrávená ještě než jsem začala číst a knihy mě nebavily. Jenže pak bylo období, kdy jsme brali už novější literaturu a pomalu začínali řešit náš seznam knih k maturitě a já zjistila, že na něm je pramálo knih. Tak jsem se rozhodla zajít do knihovny si teda zase nějakou tu otravu půjčit...

weheartit
Ve vrácených knihách jsem našla knihu The secret garden a vzpomněla si, že jsem ji v dětství četla a moc se mi líbila, klasika to je, tak šup s ní domu. A vážně, přečetla jsem ji po pár dnech. Běžela jsem si půjčit další, půjčila jsem si Pýchu a Předsudek od Jane Austenové a zase ji přečetla jedním dechem. Tak postupně vznikal můj kladný vztah ke klasice. Samozřejmě že jen s těmito díly bych u profesorů ani u maturity nepřežila, ale byl to začátek, bylo to to poznání, že povinná četba není vždy jen otrava, ale že se v ní dají najít skvosty, které člověk nebude číst jen z povinnosti, ale i ze zvědavosti. Postupem času jsem si troufala na složitější a vážnější knihy, které jsem předtím nemohla ani vidět a najednou mi byly mnohem blíže.

weheartit
Postupem času jsem objevila, že většina klasických děl, jsou správně uvedeny jako klasické a povinné, protože i po letech nepřestávají mít svojí hodnotu a zaslouží si být čteny, ačkoliv od jejich napsání již uběhlo přes sto někdy i přes pět set let. Nejsnáze se mi četly přepsané divadelní hry, těmi jsem zaplnila pomalu čtvrtinu seznamu mé povinné literatury. Shakespeara stačilo přečíst jednu dvě hry, ale já kromě Romea a Julie a Othella, četla všechny jeho komedie a dokonce několikrát, protože tak dokonalé dialogy se čtou úplně samy, dále třeba Beumarchaisova Figarova svatba, Mandragora od Machiavelliho atd stojí určitě za přečtení. Naopak třeba ruský realismus a zdlouhavé popisování moc nemusím, takže třeba slavná Paní Bovaryová mě naprosto rozčilovala.

weheartit
Dnes čtu klasiku stále a snad čím dál raději. Nejraději mám Jane Austenovou, sestry Brönteovi, Agathu Christie, Shakespearovi komedie, Sto roků samoty, Čachtickou paní, Figarovu svatbu a spoustu dalších z českých mám ráda některé knihy od Karla Čapka, Bohumila Hrabala i některé od Boženy Němcové. V dnešní době už by se dal považovat za klasiku i Pán prstenů, Harry Potter i Letopisy Narnie a možná tak trochu i Twilight, protože rozbouřili jinak vcelku klidné vody knižního světa a myslím si, že se na ně po několik desetelití určitě nezapomene. Nejdůležitější je, že lidi a hlavně děti čtou, že klasika není jenom pruda poznají časem také :) 

A co čtete rádi vy za klasiku? Už jste ji přišli na chuť? :)




Děkuji za všechny komentáře :)