Zobrazují se příspěvky se štítkemze života. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemze života. Zobrazit všechny příspěvky

Chcete se zasmát? Tentokrát to vyjde!

Sedíte v útulně kavárně a lačně usrkáváte své oblíbené cappuccino. Mléčná pěna vám vytváří typický bílý knír. Posloucháte ztřeštěné plány své kamarádky na pomstu bývalému příteli. To co byste jindy zcela racionálně odsoudila jako hroznou blbost, vám z úst kamarádky přijde jako ta největší legrace. Chcete se na ní usmát, když tu najednou zjistíte, že sedíte v kavárně sama. I když ne tak docela sama, v ruce držíte knihu. Knihu Tentokrát to vyjde! od Gillese Legardiniera. Při čtení tohoto románu se vám totiž může snadno stát, že se tak začtete, že budete mít pocit jako byste právě seděly s kamarádkou na drbech.


Jaká by byla vaše Kniha vzpomínek?

"Víš, mami, já před tím strkat hlavu do písku můžu. Já můžu naprosto ignorovat, co se to se mnou děje, protože většinu času si to nebudu uvědomovat." Tuto větu pronáší hlavní hrdinka Knihy vzpomínek. A bohužel má pravdu. Alzheimerova choroba nezasahuje pouze dotyčného nemocného, který na svojí nemoc zkrátka dost často zapomíná, ale především jeho nejbližší rodinu. Autorka Rowan Coleman sepsala dojemný, ale zároveň tak trochu cynický příběh o nemoci, o partnerské a mateřské lásce i o snáze dohrát předem prohraný zápas s co nejlepším výsledkem.


I všednost má své Kouzlo

Zamilovanost je to nejkrásnější období vztahu, tají se vám dech, podlamují kolena a srdeční rytmus dosahuje závratné rychlosti. Popisuje se snad ve všech romantických knížkách. Hrdinové se právě poznali a zahořeli po sobě touhou. Málokdo však už řeší, jak je to s nimi dál, za rok, za dva, po svatbě, po dětech... Málokdo, kromě Táni Keleové-Vasilkové. Ve své knize Kouzlo všednosti dává nahlédnout pod pokličku vztahu, který se po letech dostává do další zatěžkávací fáze.


Kočka na (cizím) plotě

Jednou za čas mám chuť sáhnout po knize, o které nevím skoro nic. Jak víme, anotace toho někdy moc kloudného neřeknou, a tak je to často takový skok do neznáma. Když jsem narazila na knihu Jarmily Pospíšilové Kočka na plotě, řekla jsem si, že by bylo fajn zkusit zase něco z našich luhů a hájů. Anotace pro mě také nezněla nejhůře, tak co mohu ztratit (kromě drahocenného času). Jaké bylo mé překvapení, když se k obsahu anotace dostanete až na posledních 60 stranách. Co je tedy Kočka na plotě vlastně zač? Psychologický román analyzující drobné příběhy postav, jejichž život ovlivnila holčička nalezená v babyboxu.
77%

Zbývajících Pět dní

Pět dní do osudové události, která zcela změní jejich svět. Posledních pět snídaní s těmi, na kterých jim záleží. Prvotina od spisovatelky Julie Lawson Timmer vypráví dva téměř nesouvisející příběhy dvou neuvěřitelně silných lidí, které spojuje především opravdová láska k jejich rodině, zbývajících pět dní a jedno fórum, kde se setkávají, když nemohou v noci spát. Emotivní a přitom citlivá kniha, která nenechá nikoho chladného, u mě aspiruje na knihu roku.
97%

Bridget je po letech opět láskou šílená

Věčně bojuje se svými kily a když potká pěkného chlapa, je z toho vždycky pořádný trapas. Ano, mluvím o praštěné, ale oblíbené Bridget Jonesové, která přichází ve třetím díle s názvem Bridget Jonesová: Láskou šílená. Jaké trapasy ji postihnou tentokrát?

75%


Lístky vlají ve větru z místa na místo

Člověk by řekl, že útěkem všechno dobře skončí, ale opak je pravdou. Naše malé Květy z půdy (Virginia Andrewsová) se z půdy sice dostaly, ale nastává pro ně další těžká životní etapa: vyrovnat se se svým osudem. Že to není nic lehkého, napovídá název sám. Cathy, Chris a Carrie se totiž stávají Lístky ve větru a vlají z místa na místo, dokud nenajdou to správné místo v životě.
85%

Roky pod psa nejsou vždycky pod psa

Na úplnou prvotinu Roky pod psa autora Marka Zusaka jsme byli všichni jistě velmi zvědaví. Jeho Zlodějka knih se u nás těší velké oblibě, ale dosáhnou i Roky pod psa stejného úspěchu nebo skončí, jak se říká, opravdu pod psa? 

65%


Je možné mít Dceru (ze) sněhu?

Když jsem přišla s nápadem uspořádat společné čtení knihy Dcera sněhu v létě, někteří si ťukali na čelo. Já jsem ale věděla dobře, co dělám. Vzala jsem si knihu sebou k moři a ve třiceti stupňovém vedru jsem se nechala unášet krásným skoro až pohádkovým příběhem do krásné, ale drsné a chladné Aljašky, kde se starší osamělý pár snaží vypořádat se svou zoufalou touhou po dítěti, jenž nemohou mít. Najdou na drsné Aljašce konečně své štěstí?

90%


Květy z půdy už nikdy pořádně nepokvetou

První dl pentalogie Květy z půdy vyšel v originále již v roce 1979, u nás vyšel v roce 1993, ale v současné době bylo skoro nemožné jakýkoliv díl ze série sehnat. Květy z půdy tak v novém vydání od nakladatelství Moba přichází, aby nám ukázaly příběh o tajemství, krutosti, zradě, ale také o naději, lásce a svobodě.

90%


Jan Vlasák je dokonalý Muž jménem Ove

Většina mých čtenářů ví, že jsem se do knihy Muž jménem Ove zamilovala a nutila ji všem k přečtení na každém rohu. Frederic Backman totiž stvořil postavu, která vám ze začátku leze neskutečně na nervy, avšak s přibývajícími stránkami pronikáte pod tvrdou slupku protivného mrzouta a poznáváte Oveho pravou podstatu. Tohohle chlapíka nejde si svým způsobem nezamilovat. A já? Já se v audiopodobě od vydavatelství OneHotBook díky panu Vlasákovi do Oveho zamilovala podruhé.
88%

Když se Bílá změní v Rudou

Bílá jako sníh, rudá jako krev od nakladatelství Jota měla při svém vydání u nás těžkou pozici. Hned od začátku dostala "nálepku" pro milovníky knihy Hvězdy nám nepřály. Obě knihy totiž pojednávají o těžkém období dospívání ovlivněným zákeřnou nemocí. I přes společné téma je Bílá jako sníh, rudá jako krev jiná a rozhodně ne o tolik horší. Nenásilným způsobem spolu s Leem hledáme odpověď na otázky, které si lidstvo klade celé věky. Jaký je život? Co je to smrt? Máme se držet svých snů?

82%


Devět paruk na jednu rakovinu

V posledních několika letech se objevuje čím dál více lidí, kteří dokáží psát o své vážné nemoci. Dívka s devíti parukami je příběh samotné autorky, Sophie van der Stapové, která popisuje svůj úspěšný boj s rakovinou. Nečekejte knihu plnou deprese a lítosti, naopak, Sophie je mistryní ironie a především bojovnice, která má neuvěřitelnou chuť žít a milovat.

Sophii je jednadvacet let. Užívá si mladého studentského života. Chodí do školy a ve dnech volna vysedává po kavárnách, nebo tráví čas běháním. Poslední dobou však nic není, jak bývalo. Už jí nestačí jedna káva denně, ale potřebuje tři. Uběhnutá vzdálenost se neustále zmenšuje a trápí ji děsivý kašel. Běhání po cestách se mění v běhání po doktorech. Znáte to, nikdo nic neví a všude samé možná. A nakonec se objeví doktor K. Kromě toho, že je to ohromný fešák, má pro Sophii také špatné zprávy.

Rakovina. Tak zní diagnóza. Sotva se rodina vzpamatovala z jednoho zásahu rakovinou, která postihla Sophiinu matku, je tu další. A tentokrát ještě větší. Místo pomalého poznávání světa dospělých skáče Sophie rovnýma nohama do koloběhu, kde jsou hlavními představiteli nemocnice, chemoterapie, zvracení a plešatění. Zprvu je z toho Sophie unavená a psychicky zničená, ale pak si koupí první paruku. Paruku, která se k pravé Sophii vůbec nehodí a svědí z ní hlava.

Celou recenzi si můžete přečíst na blogu knihkupectví Neoluxor
Za jakékoliv komentáře budu ráda tady i k recenzi :)

Když hormony řádí

Kniha Žádný sex, je úterý od Tracy Bloomové překvapivě není plná sexu, ale spíše hormonů spojených s těhotenstvím. Hlavní hrdinové se musí vyrovnat nejen s nastávajícím rodičovstvím, ale také s rozbouřenými city a především sami se sebou.

Katy je třicet šest let a je těhotná. Takhle si to nikdy nepředstavovala. Od té doby, co ji na škole přítel Matthew podvedl a zlomil ji srdce, se zařekla, že bude svobodomyslnou ženou. Nemohla pochopit své kamarádky, které s prstenem na ruce přišly o svobodné rozhodování a pronášely věty typu: „Musím se zeptat Davida.” „Jestli to nebude Karlovi vadit.” Nebo, nedej bože, větu jako: „A mohl by jít Tomáš s námi?” Když pak kamarádky otěhotněly, ztratila s nimi definitivně společnou řeč. Užívala si volného vztahu s o osm let mladším Benem, který má stejný náhled na vztahy. A pak se to stalo. Třídní sraz po letech. Matthew a Katy se po dlouhé době potkávají a jak už to bývá, stará jiskra se znovu rozdmýchá. Happy end? Kdepak, teprve začátek, Matthew je ženatý a Katy má Bena. Za několik dní Katy zjišťuje, že je těhotná a naskýtá se otázka, který z nich, je vlastně otcem.

Celou recenzi si můžete přečíst na blogu knihkupectví Neoluxor
Za jakékoliv komentáře budu ráda tady i k recenzi :)

Není co závidět? To si jenom Severokorejci myslí

"Náš otče, není světu co závidět. Náš domov je v náručí strany práce. Jsme všichni bratři a sestry. I kdyby se proti nám vrhlo ohnivé moře, naše děti se nemusejí bát. Náš otec je zde. Není co závidět." Tuto píseň zpívaly severokorejské děti tak často jako naše děti Prší, prší. Ono je co světu závidět, jen o tom Severokorejci do nedávna ani nevěděli. Americká novinářka Barbara Demick v knize Není co závidět umně střídá holá fakta s opravdovými příběhy uprchlíků a vytváří tak jasný a docela znepokojující obrázek obyčejného života v Severní Koreji.
100%

Na první pohled se mohou věci jevit jinak než na druhý

Jsou chvíle, kdy mám hroznou chuť sáhnout po té největší romantice a utopit se v moři lásky a kýče. Přesně taková chvíle nastala, když jsem sáhla po knize Na první pohled od Mhairi McFarlaineová. Jenže místo obyčejné červené knihovny jsem dostala nejen příběh o lásce, ale také o přátelství a hledání svého místa v životě. 
85%

Je Tichá žena vždycky tak tichá?

Potlačovat svoji osobnost kvůli někomu jinému se nevyplácí. O tom se přesvědčí i Tichá žena. Psychologický thriller od autorky Harrisonové sleduje partnerský vztah dvou lidí, kteří žijí ve zdánlivě dokonalém soužití, avšak když se podíváme do hloubky, uvědomíme si, že celou dobu žili jen ve lži.

Každá sedmá vlna je osudová

Daniel Glattauer napsal v roce 2006 román v emailech s názvem Dobrý proti severáku. Kniha měla obrovský úspěch, avšak spousta čtenářů nebyla spokojená s tím, jak autor virtuální vztah Emmi a Leika zakončil. Tak vznikla Každá sedmá vlna a já musím říct, že jsem opravdu ráda, že ji autor dopsal. Protože je dle mě ještě o něco lepší, zajímavější, rozumnější a hlavně reálnější. I když jsem asi výjimka.
85% 

Všechno je jinak

Na první začtení, se může zdát, že autor Gilles Legardinier napsal knihu, ve které se toho moc neděje. Ale Všechno je jinak. Kniha je plná života, radosti, smutku, přátelství, sebeuvědomování a humoru. Po Muži jménem Ove měl hlavní hrdina Andrew Blake těžkou startovní pozici, avšak zhostil se toho se ctí a do cíle doběhl jen o maličký krůček později. Kniha Všechno je jinak vás nenechá chladnými, pohladí a donutí vás se usmát. 

Jak splnit Seznam tajných přání?

Co byste dělali, kdyby zemřela Vaše milovaná maminka a místo abyste zdědili majetek a stali se ředitelkou její firmy jste dostali za úkol splnit do roka všechny body na Vašem seznamu tajných přání? Říkáte si: to nic není, přeci bych si nepřál nějaké kraviny. Ve třicetičtyrech letech možná, ale co když jste ten seznam psali na pokraji puberty.
Máte jen tři možnosti : začít brečet a vykašlat se na dědictví, právnicky napadnout závěť nebo se aspoň pokusit nějaká přání splnit. Hlavní hrdinka této knihy Brett se rozhodla pro třetí možnost. Plní tak nejen poslední přání maminky, ale především svá vlastní vnitřní přání, která už dávno zatlačila někam hluboko. Čtenáři tak mají možnost sledovat, jak se Brettin život (a ona sama) mění ze dne na den a to vše v milém, laskavém a humorném podání. Co víc si přát než trochu pohádkovou cestu za štěstím dlážděnou radostmi i trápením. Možná nás na konci čeká šťastný život.

 
83%