Chcete se zasmát? Tentokrát to vyjde!

Sedíte v útulně kavárně a lačně usrkáváte své oblíbené cappuccino. Mléčná pěna vám vytváří typický bílý knír. Posloucháte ztřeštěné plány své kamarádky na pomstu bývalému příteli. To co byste jindy zcela racionálně odsoudila jako hroznou blbost, vám z úst kamarádky přijde jako ta největší legrace. Chcete se na ní usmát, když tu najednou zjistíte, že sedíte v kavárně sama. I když ne tak docela sama, v ruce držíte knihu. Knihu Tentokrát to vyjde! od Gillese Legardiniera. Při čtení tohoto románu se vám totiž může snadno stát, že se tak začtete, že budete mít pocit jako byste právě seděly s kamarádkou na drbech.

Marie právě prochází velice těžkým obdobím. Firma, ve které pracuje, bývala takovou její druhou rodinou, jenže s rozvojem výroby přichází i nový šéf, který touží jen a pouze po penězích a neváhá použít na podřízené jakýkoliv podraz, jen aby dosáhl svého. A Marii se snaží zneužít jako svého prostředníka, posla špatných zpráv a donašeče. Navíc se okolo ní všichni vdávají a plodí děti, jen Mariin prsteníček je stále prázdný a prázdný ještě nějakou dobu zůstane. Marie se totiž po deseti letech partnerství nedočká zásnubního prstýnku, ale krutého vystřízlivění. Její partner Hugues si našel novou mladší partnerku a po ní chce, aby se okamžitě sbalila a vypadla. Jaká to náhoda, že se zrovna jedna známá známého rozhodne odjet na rok pryč a dobrovolně půjčí byt někomu, koho vlastně ani nezná, jen aby se o něj někdo postaral. A tak se Marie ocitá ve vilové čtvrti, v bytě, který by si z nás mohl pravděpodobně dovolit jen málokdo. Aspoň nějaká náplast na bolavé období a skvělá základna pro strategické vymýšlení pomsty. Chlapi Marii natrápili až dost. Teď je čas vyrazit do útoku (co na tom, že její zbraně jsou pouze rukavice, brambory, muffiny a dřevěné prkno). Jenže Mariino válečné tažení vezme brzy za své. Život bez mužů zkrátka není to pravě ořechové a jeden anonymní ctitel dokáže i z rozumné ženy znovu udělat bláznivou puberťačku. 

„Odteď bude všechno úplně jinak. Ten hajzl Hugues teď bude pořádně pykat. Každý hráč může jiným rozdat tisíc facek. Za všechno se pomstím. A protože z žádného iluzorního nebe nesestoupí žádné štěstí, jsem připravená jít hledat tu trošku, která mi náleží, třeba do posledního kouta pekla. Hodná Marie právě zemřela, utopila se v kanále. A vynořila se z něj ta zlá Marie. Má strašný účes a navíc jen jednu botu. Odteď budu všechno vracet do poslední drobné mince. Každý teď dostane pěkně po zásluze. Pomsta je sladká jako zmrzlina a na tu já jsem zmrzlá dost. Dusím se vzteky a pohlcuje mě nenávist.“

Gilles Legardinier se netají tím, že se nesnaží psát kvalitní literaturu, ale chce pouze prodávat příběhy, které sleduje a které mu nadšeně vypráví kamarádi a známí. Jeho knihy mají za úkol především pobavit a zkrátit dlouhou chvíli. Jeho předchozí kniha Všechno je jinak mě uchvátila příjemným a vcelku inteligentním humorem, takže jsem po Legardinierově nové knize sahala s podobným očekáváním. Trochu jsem se obávala, jak si autor poradí s ženským pohledem na svět, ale myslím, že se s tím popasoval velmi statečně. Gilles je totiž skvělý vypravěč a dokáže velice dobře popsat nejen pocity hlavní hrdinky, ale také celou scénu a okolí včetně drobných detailů. Čtenář má tak velmi dobrou představu, jako kdyby celou scénu pozoroval zblízka. Při představě některých scén je pak těžké nesmát se nahlas.