Útěcha pro bolavou duši
Název by správně měl znít Útěcha pro bolavou duši aneb ženy a zvýšené hormony, proto, kdo zrovna nemá zvýšenou hladinu hormonů, ať bere tento článek s nadhledem.
Jsou chvíle, kdy přestože venku svítí sluníčko a je krásný teplý barevný den, je ve Vaší duši tma, chlad a bolest. Jsou chvíle, kdy stojíte nad propastí a nevíte, kam máte udělat krok, abyste do ní nespadli. Chvíle, kdy marně stojíte na rozcestí a čekáte na někoho, kdo Vám pomůže najít správný směr. Chvíle, kdy máte pocit, že máte na výběr ze dvou variant a obě Vás budou stát mnoho oběti. Chvíle, kdy se s Vámi život nemazlí a vy nejste schopní se mu postavit se vztyčenou hlavou. Chvíle, kdy máte pocit, že ztrácíte to, na čem Vám nejvíc záleží a neumíte s tím nic udělat. Chvíle, kdy máte chuť do všeho kopnout, zahrabat hlavu do písku, ačkoliv nejste pštros, zalézt do postele a aspoň půl roku nevylézt, ačkoliv nejste ani lední medvěd či se odstěhovat na druhou stranu zeměkoule, ačkoliv bohužel nejste ani australský klokan.
V takových chvílích přijdete z práce unavení, vyšťavění a upečení, ze zvyku otevřete schránku na dopisy a pak se to stane. Naprosto nečekaně. Najdete v ní něco, co Vás na chvíli dojme, aby Vám to vzápětí vykouzlilo úsměv na rtech a vlilo energii do žil. Ne, není to Redbull ani nic společného s kávou. Je to pohled. V podstatě úplně obyčejný pohled. Avšak za tou všední obyčejností se skrývá něco, co se dá těžko popsat slovy. Je to přátelství, nezištná myšlenka, touha dělat druhým radost, chuť dávat a nečekat něco na oplátku a především úžasná osoba, která za tím stojí. Verunka z Knižního přátelství je úžasný člověk, který se v dnešní době jen tak nevidí. Člověk, který má pro druhé vždy milé slovo, radu, pomoc, útěchu a to všechno naprosto nečekaně, bez žádných příprav, kalkulů, očekávání. Člověk, který prostě život bere tak, jak běží a dává všem, bez ohledu na to jestli někdo dává jí.
To jsou přesně ty magické chvíle, pro které stojí za to žít. Ty chvíle, kdy poznáte úžasné lidi, kteří sice třeba bydlí daleko od Vás a přesto je vždycky rádi vidíte, rádi si s nimi píšete, myslíte na ně a těšíte se na ně. Přátelství je zvláštní věc, nemá téměř žádná pravidla, vzniká kdy a kde se mu zachce a já jsem díky svému blogu a díky Vašim blogům poznala už spoustu kamarádek, které nevidím často, ale přesto vím, že kdykoliv mi bude smutno, přijdou aspoň virtuálně nebo poštou a utěší, aniž by za to žádali něco nazpět a postupně se mezi námi tvoří přátelství.
Tenhle článek věnuji Vám všem, kteří mi píšete úžasné komentáře, zprávy, dopisy, posíláte milé vzkazy k výhře, posíláte drobné dárečky pro radost, motivujete mě, opatrně mě zvedáte ze země a dokazujete mi, že je tolik krásných momentů v životě, pro které stojí za to žít, bojovat a snažit se dělat to, co nás baví a především Vám, kteří to děláte od srdce. Moc si toho vážím a snad i já Vám někdy dokáži dělat takovou radost jako vy mě!
Dost řečí, dostala jsem další motivaci jít dopsat další recenzi.
Krásný den všem, snad Vám ho také někdo zpříjemní
15 komentářů
Write komentářůBarunko, já jsem tak ráda, že nakonec dorazil, už jsem v topomalu ani nedoufala... :-) Jsem moc ráda, že Tě potěšil, protože právě na to jsem pči jeho psaná myslela. Ty jsi báječný člověk a musíš se naučit si tím být jistá a nepropadat smutkům a úzkosti, protože já i všichni ostatní Tví čtenáři Tě máme moc rádi a záleží nám na Tobě i Tvém blogu. Takže všechny chmury vždycky odežeň a kdykoli mi můžeš napsat. Víš, že si s Tebou moc ráda povídám... Tolik se těším, až se v neděli zase uvidíme. Budeme se mít skvěle. :-) Takže hlavně s úsměvem a radostí v srdci. Mně v nešťastných chvílích ždycky pomůže procházka po městě zakončená kávou. A Ty žiješ v Praze, jednom z nejkrásnějších měst, tak toho vždycky využij a nech si jím spravit náladu. :-) Mám Tě ráda!
ReplyPS: Promiň mi ty překlepy. To sluníčko mi leze na mozek... :-)
ReplyDěkuji za komentář Verunko :) Já vím, snažím se o to, je to teď jen takové hloupé období, kdy stojí člověk na rozcestí a závisí na tom celý jeho další život, až dojdu konečně do nějakého aspoň trošku pevného bodu, bude to všechno lepší. O to víc mě těší právě můj blog a lidé jako Ty, kteří představují takový ten pomyslný ostrůvek, který se objeví vždycky, když je potřeba :) A právě, víš kolik kafíček a dortíčků vypiji a sním, ale je pravda, že je to vždycky taková pěkná záchrana a potom taky nějaká skvělá knížka, jako teď třeba Muž jménem Ove. Také se moc těším na neděli, budu na Tebe také mít prosbu, napadl mě jeden článek a byla bych moc ráda, kdybys mi s ním pomohla, moc by to pro mě znamenalo :)
ReplyMěj se krásně a zůstaň taková jaká jsi, protože jsi báječná! :)
Jé, pokud se nemýlím, tak je tam i jeden vzkaz ode mě. :)
ReplyMně komentáře a různé vzkazy také vždy zvednou náladu. Blog je skvělá věc a já jsem moc ráda, že jsem se k němu po delší odmlce zase vrátila. Když jsem nepsala, nebyla v kontaktu s těmi lidmi, bylo mi pořád hrozně. Teď se mám na co těšit. Čtu články, píšu, komentuji a mám ze všeho hroznou radost. Někdy je těžké najít tu správnou cestu, občas i zdlouhavé, ale vždy je třeba vidět tu malou naději, která se na nás z povzdálí usmívá. Chci ti moc poděkovat za tento blog. Najdu v něm vždy nějaký krásný článek ke čtení, který mi dobije baterky, naplní mě energií a udělá mi radost.
Ano je tam i vzkaz od Tebe, také byl moc milý :) Jo jo naprosto souhlasím, také mám někdy kdy, kdy mi to žere tolik času, že mám chuť se na to vyprdnout, ale všechny tyhle věci to převáží :) Moc děkuji, velmi mě to těší, to je přesně to, co bych ráda, aby moje články dělaly lidem radost nebo aspoň inspiraci ke čtení, tak jako mě ti ostatní a tak jako vaše komentáře, jsem moc ráda, že ke mě chodíš a že Tě dobíjím!
ReplyHezký večer!
Jééé Erik od nás. :-) Ještě s tím vzkazem se musíme polepšit, tak příště. :-)
ReplyVzkaz od Vás tam také je, ale je chudák trošku zavalený, také mi udělal radost :)
ReplyTo je moc krásný článek, i když je začátek pochmurný, je vidět, jak málo stačí k lidské radosti. Každý se soustředí na velké dary, ale přitom stačí i jen malý úsměv, který nám hned zvedne náladu a v dnešní hektické době je těžké poznat někoho tak milého, také jsem ráda, že jsme se do bloggování pustily, je to okruh skvělých lidí, kteří jsou milí a vždy moc rádi pomohou.. Tvůj blog mám moc ráda, tak nesmutni :-)
ReplyAch jo, doufám, že už je ti lépe, ať to tak nebylo z jakéhokoli důvodu :-( Víkend se blíží, počasí je krásné, radujme se!
ReplyPřesně tak Katko, děkuji za komentář a doufám, že se někdy poznáme i osobně :)
ReplyJani děkuji, už je to lepší právě díky takovým milým drobnostem, které člověka opravdu potěší :)
Replyto je nádherný, Barb :) jak od ní, tak od tebe ;):**
ReplyKrásný článek. Přeju ti, ať je těchhle milých okamžiků čím dál víc a ať převálcujou všechny chmury. A když ne převálcujou, tak ať je vždycky alespoň dorovnají a zaženou. :-)
ReplyDěkuji, jj to je moc hezké :)
ReplyDěkuji za milý komentář, i takové komentáře jako tento přivodí člověku lepší náladu :)
ReplyDěkuji za všechny komentáře :)