Kdo provedl Poslední rituál?

Poslední rituál je detektivní román od islandské autorky Yrsy Sigurdardóttir. První vydání u nás vyšlo již v roce 2007, avšak tehdy mě nějak minulo. Jsem ráda, že se nakladatelství Metafora rozhodlo vydat v září nové druhé vydání a já se tak k němu konečně dostala. Milovníci drsných severských detektivek budou asi značně zklamáni, neboť Poslední rituál poskytne jenom jednu jedinou oběť, zato nabídne spoustu záhad, čarodějnictví a islandské historie. A také trochu humoru.

Tóra je islandská právnička. Je rozvedená a stará se o dvě děti. Její rodinný rozpočet není zrovna valný, a tak, když dostane zvláštní dobře placenou nabídku, neváhá příliš dlouho. Bohatá německá rodina si chce najmout Tóru na prošetření vraždy jejich syna Haralda, který právě studoval na Islandu historii. Policie sice má pravděpodobného pachatele, avšak rodina se domnívá, že to není ten pravý viník. Pomoci zasvětit ji do případu má německý právník a rodinný přítel Matthias. Postupně Tóra poznává, že Harald nebyl jen obyčejný student, ale také vyznavač bohatých tělesných ozdob a měl až téměř fanatický zájem o historii čarodějnictví na Islandu. Zajímaly ho především staré rukopisy a nechvalně známá kniha Kladivo na čarodějnice. Haraldovo tělo bylo nalezeno bez očí a na sobě měl vyříznutý neznámý znak. Jak to všechno souvisí?

Tóra se do vyšetřování vrhá po hlavě a občas tak trošku zapomíná na svou vlastní rodinu, která jí připraví nepříjemné překvapení. Ze začátku má také problém s Matthiasem, Tóra není zrovna ideálem ženy nosící vysoké podpatky a šaty, ve kterých se sotva nadechnete, raději běhá po Islandu v teplé bundě a obyčejných kalhotách, Matthias je zase ztělesněním elegance a nadřazenosti. S rostoucím islandským chladem, však jejich vztah postupně taje. Pátrání se střídavě věnuje historii, o kterou se Harald tak zajímal, i současnosti a jeho přátelům, kteří se v přítomnosti právníků nechovají zrovna nevinně. Na povrch vyplouvají i dávná rodinná tajemství, která ovlivnila celý Haraldův život. Podezřelých přibývá, situace se neustále převrací ze strany na stranu a vše spěje ke zdárnému vyřešení.

Poslední rituál není klasický krimi thriller, nehemží se mrtvolami ani pořádnou akcí. Je to spíš takový lehčí thriller s historickým a čarodějnickým podtextem. Začátek byl skvělý, hlavní postava Tóra se mi líbila, hlavně proto, že to nebyla žádná Barbie a pro ironickou poznámku nešla daleko. Hlavní zápletka mě také od začátku zaujala. Pak přibližně v polovině můj zájem opadl, kniha chvílemi postrádala ten správný prvek napětí, který vás nutí otáčet stránky dál a hltat každé slovo. Neříkám, že to nebylo zajímavé a že jsem se nechtěla dozvědět, kdo je vrah, ale pořád se vše točilo kolem historie čarodějnictví na Islandu a kolem Haraldových kamarádů, avšak nových vodítek moc nepřibývalo. Až posléze se to zase rozjelo a ke konci už jsem dočítala velice zvědavá, kdo a proč za to tedy může.

Obě hlavní postavy mi byly sympatické, líbilo se mi jiskření mezi dvěma odlišnými povahami a postupné nalézání společné řeči. Některé jejich dialogy a Tóřiny myšlenkové pochody mě donutily se nejednou usmát. Trošku mi unikalo, jak se Tóra může pořád jen věnovat případu, když má doma dvě malé děti. Bylo sice pár pasáží z jejího rodinného života, které byly mimochodem velmi povedené, ale celkově mi to nějak nesedělo, když holčička byla ještě malá a ona byla věčně pryč.

Celkově musím říct, že se jedná o dobrou knihu, kterou ocení především milovníci "klidnějších" thrillerů zato s velkou dávkou historie týkající se především čarodějnických procesů. Až na těch pár drobností a chvilkový zásek v polovině knihy, jsem si čtení užila a i díky, pro mě nečekanému, konci, mohu jedině doporučit dále.

Yrsa Sigurdardóttir. Poslední rituál. Překlad Marta Bartošková. Praha : Metafora, 2014. 2 vydání, ISBN 978-80-7359-451-0