A dost! aneb Informační okénko
Krásný skoro jarní den,
ptáte se proč skoro? Protože jarní rovnodennost nastane až dnes těsně před půlnocí, ale to odbíháme od tématu. Asi jste si všimli, že nejsem poslední dobou příliš aktivní. Může za to několik faktorů a já se pokusím vám je trošku nastínit.
Tak jako asi spousta jiných blogerů jsem dospěla do fáze, kdy mám spoustu čtenářů a neustále se množící nabídky na spolupráci. Jenže ouha. Místo skákání sto metrů vysoko, každý den s hrůzou otevírám email a zprávy na Facebooku. Místo nadšeného vrhání po všech nabídkách, počítám doma knihy, které na mě ještě čekají a vstávají mi vlasy hrůzou. Když už se dokopu k přečtení knihy a psaní recenze probíhá to asi následovně.
Čučím na prázdny list.
Čučím na knihu.
Opět čučím na prázdný list.
Opět čučím na knihu.
Napíšu tři věty.
Smažu dvě věty.
Napíšu pět vět.
Smažu čtyři věty.
...
...
Dopíšu recenzi.
Přečtu recenzi.
Smažu osm vět.
A tak pořád dokola.
Pryč jsou ty chvíle, kdy jsem psala pro radost. Cítím se svázaná v okovech. Každý ode mě očekává pěknou recenzi nebo dobrý článek. Při pohledu na fotky a články ostatních se moje nadšení dostává dokonce pod bod mrazu. Mám pocit, že nemám zrovna co říct. Tedy mám, ale nebyl by to ten skvělý profesionální článek, který bych si představovala, byly by to jen mé chaotické řeči či myšlenky a já si přeci do teď zakládala na tom, že můj blog bude jen plný dobrých recenzí a článků, na které mohu být pyšná. Jenže tím jsem se posadila na kolotoč, který se točí a točí a není z něj úniku.
Momentálně mě trápí několik věcí, které žerou můj čas. Ano, doslova žerou, protože se jedná hlavně o jídlo. Celý život se peru s drobnými zdravotními problémy, kterým jsem však nedávno vyhlásila pořádnou válku. A tak jsem teď místo na blogu ve válečné zóně. A povím vám, žádná prča to není. Peru se s projevy nemocí, snahou odstranit spouštěče a v neposlední řadě s bezlepkovou dietou. Když jste voják, který má proti sobě nepřítele v podobě čerstvých křupavých rohlíčků, bábovek, těstovin a v podstatě téměř všeho (divili byste se, kde všude se dá nalézt lepek) a jehož zbraněmi jsou pouze hnusné bezlepkové škrobové směsi, je to nelehký boj. Do toho se snažíte bojovat proti přebytečným kilům nabráných užíráním se vlastní sebelítostí, trávíte celé dny pročítáním internetu a získáváním informací, z kterých máte ještě větší depresi, protože podle všeho, co jste načetli, byste měli držet celoživotní hladovku, protože snad jediná "zdravá" věc, která vás bez problému nasytí, je láska od Boha.
A stejně jsem se rozhodla naložit i s blogem. Je fajn, že jsem pyšná, že se můj blog tváří jako vysloveně recenzní, jenže jaksi ztratil i svou duši a já pomalu s ním. I videa jsem přestala točit, protože mě otrávily diskuze na internetu, kde řeší, že člověk jen žvaní, máchá knihou a chválí a je to pravda. Do točení se pustím, až si budu myslet, že mám skvělý nápad a pořádně co říci. Chci, aby můj blog pořád byl synonymem aspoň trochu kvality, co se týče recenzí, nemusím točit ani fotit každou knihu, která mi přijde a dělat z toho článek (to vždycky strkám akorát na FB :D), ale zase nechci, aby byl blog sterilní jako u zubaře a čtenáři se báli, že přijdou o zuby nebo alespoň dostanou plombu. Chci se opět cítit svobodně a občas sdílet i článek, který prostě nebude krásně nafocený (jako třeba u Verunky z Knižního přátelství), ani nebude hýřit vtipem (jako třeba u Cukrovaty) a ani nebude dostatečně krásně a inteligentně zpracovaný (jako třeba u What Jane read), ale zkrátka bude osobní a hlavně svobodný.
Očekávám od sebe minimálně Monu Lisu a přitom vím, že nezvládnu ani kolečko (vážně vždycky z toho vznikne vejce!). Bojem proti sama sobě nezískávám nic, naopak ztrácím bojovníka. Nikdy nebudu dokonalá a ani můj blog nebude, ale taková prostě jsem a musím se naučit s tím žít. Každý máme své slabiny a strašáky ve skříni, někdo z nich dokáže udělat přednosti nebo je prostě ignoruje, já se je snažím střídavě schovávat na dno skříně a radši nedělat nic, než aby je nedejbože nikdo viděl nebo je naopak neustále vytahuji na světlo, prohlížím si je, hnípu se v nich, abych na ně náhodou nezapomněla. A proto jsem si řekla DOST. Každý v životě bojuje s tím co má a většina blogerů si nevěší hlavu z toho, že na net přidali ošklivou fotku z mobilu ani, že jejich nejčastější články jsou dvě fotky právě došlé kniha, tak proč bych měla i já. Virtuálně nakopávám sama sebe za cestě k lepší sebeúctě, svobodě a spokojenosti.
Dokonce jsem se kvůli tomu začala i učit fotit na manuál, abych alespoň trošku zlepšila kvalitu svých fotek. Jako trénink fotím přítelovi výrobky na Fler (radím vám nelezte tam, jak se dostanete do spáru, jste ztracení a váš čas taky!). Tak snad brzy se mi povede fotit pěkně i ty knihy a ostatní.
Kdo sem chodí rád kvůli recenzím, dostane je tady pořád, naopak, až se trošku víc uvolním, půjde to psaní opět mnohem lépe než teď, když každé slovo třikrát obracím, až mě to přestane bavit a uteču od toho. A kdo sem chodí kvůli mé osobě, ten se dočká opět více osobnějších článků. A navrch se chystám psát články o mých experimentech s bezlepkem, protože je stále všude nedostatek informací a já věřím, že to třeba někomu také pomůže.
Kdo dočetl až nakonec, tomu gratuluji a zároveň ho lituji, neboť stejně nezískal žádné hodnotné informace a ztratil tak pár minut svého života. Ale já mu děkuji, že je ztratil zrovna tady se mnou.
PS: Abyste si nemysleli, neflákám se, napsala jsem i 3 skvělé články a dvě recenze, které však vyjdou mimo blog a hlavně až se konečně spustí jeden projekt. Ale věřte mi, máte se na co těšit! ;)
PPS: A taky se učím konečně němčinu, neboť mé nově nalezené já, by si rádo dodělalo toho prokletého magistra!
PPS: A taky se učím konečně němčinu, neboť mé nově nalezené já, by si rádo dodělalo toho prokletého magistra!
36 komentářů
Write komentářůDržím palce v boji, ať Ti to všechno dobře dopadne! Chce to jen vydržet, ono všechno přijde :)
ReplyDržím pěsti! A neboj, určitě to dobře dopadne. Vykašli se na očekávání druhých a dělej to z radosti. Pak se to pozná. :-) A 100 lidí, 100 chutí, takže vždycky se najde někdo, kdo tvůj blog bude mít rád (a taky ti, kteří ne).
ReplyJá například žvanění a máchání knihama miluju :D
O bezlekový dietě si ráda něco přečtu. Sice alergická nejsem (nebo o tom nevím), ale ozkoušený tipy se vždycky hoděj. :-)
Hlavně buď šťastná, pak bude šťastný i tvůj blog (a všechno). :-)
Díky! Ono to právě samo nepřijde, musím k tomu sama přijít :)
ReplyTy mi vždycky dokážeš vykouzlit úsměv na tváří! :) Právě jsem očekávání druhých přenesla sama na sebe a místo, abych dělala něco z radosti, jsem ze všeho ze stresu, protože mi to nejde nebo protože mi to třeba nemusí jít, už dopředu se stresuji a pak je to všechno ještě horší. Pak mě mrzí, že blog zeje prázdnotou a pořád se točím dokola v kruhu a ne a ne se hnout :) Ale nejhorší už jsem překonala a teď se do toho opět vrhám po hlavě a hlavně s radostí! :)
ReplyPřidávám se a také držím palečky, věřím, že vše dobře dopadne.
ReplyTak precitanim tvojho článku si nemyslim, ze som stratila resp. premrhala čas. Ty dokazes písať fakt o všetkom a cita sa to skvele :-) Takže hlavu hore, nevzdavaj to a hlavne namaj na seba prehnané nároky, ale rob veci pre tvoju vlastnú radosť :-) a keď budeš mať zo seba radosť ty, budú ju mať aj iní :-)
ReplyA v bezlepkovej diete ti drzim palce, viem presne, co to obnasa, mam blízku kamarátku, ktorá ju tiež musí dodržiavať.
Veľa stastia, síl a úsmev :-)
Baru, myslím na tebe a držím pěsti, ať je ti zase brzo líp a veseleji! Dělej to, co sama chceš, a z čeho máš radost. A dělej to po svém. Tvůj blog nemusí být dokonalý, jak píšeš, ale důležité je, že je jedinečný, že je prostě tvůj a já si tvoje články ráda přečtu, ať už to bude recenze, bezlepkový recept nebo cokoliv jiného! ;-)
ReplyBasterko, myslím, že většina Tvých čtenářů Ti bude určitě moc držet palce, stejně jako já. Na Tvůj blog se hrozně ráda vracím, čtu Tvoje články a dívám se na Tvá videa (u kterých se mimochodem ohromně bavím, umíš si udělat srandu sama ze sebe, nechybí nadsázka, ale zároveň nikdy nezapomeneš ani na informativní funkci videa a mávat si tam s knížkou můžeš, jak chceš) :) Obdivuju všechny blogery, protože sama vím, kolik mi zabere přečtení knížky, neumím si představit to množství, které vám různá nakladatelství posílají a tu práci, která za tím stojí, než vyjde nějaký článek, se školou bych to snad nemohla skloubit a vy do toho taky studujete, pracujete, máte další zájmy, svůj život, takže klobouk dolů. Každý si někdy prochází těžkým obdobím, zatěžkávací zkouškou, ale věřím, že z toho vyjdeš ještě silnější a chuť na knížky a články se vrátí!! :)
ReplyPřeju co nejvíc štěstí, síly a nervů :)
Myslím, že tvé články a recenze jsou stejně inteligentní a vtipné jako ty od jmenovkyň :-) Verunka dělá opravdu krásné fotečky, ze kterých vyzařuje optimismus a klid, a tomu je problém se přiblížit, ale o to vůbec nejde. A jak to zase budeš dělat po svém, budeš z toho mít tu přirozenou radost :)
ReplyA přeji hodně zdaru ve zdolávání magisterského titulu! :)
Budem sa len opakovať, ale aj ja Ti držím palce, aby si nabrala druhý dych a chuť do blogovania, písania článkov a recenzií. Je úplne samozrejmé, že sa Tvoj život netočí len okolo kníh, ale máš aj iné radosti, ale aj starosti. Čo sa týka témy článkov života bez lepku, tak sa ne teším, pretože s tým má problém aj moja najlepšia kamarátka a možno jej budem vedieť niečo, na základe Tvojich článkov, poradiť, čo by bolo skvelé! Vo mne máš určite pravidelného čitateľa či už na recenziu, alebo nový článok budem čakať týždeň, alebo mesiac. Tento blog je pre mňa záruka kvality a tá, ako je to vo všetkom, nie je totožná s kvantitou. Prajem Ti veľa šťastia :) :)
ReplyJé, tak spolu na srazu zašprechtíme německy a zjistím, jak moc jsi pokročila:)) JInak jsem u Tebe na blogu vždy spokojeným návstěvníkem. Protože mám ráda recenze i články, kde se narcisticky zaměřujeme pouze na sebe:)
ReplyDržím palce s dietou, taky bych se do ní měla pustit. Jenže banánky v čokoládě... Ještě k tomu ty čerstvé z ledničky, po domácky dělané:) No, to se nedá :D ^^
A nakonec, žádný stres:) myslím si, že většina tady si na nový článek počká. ;) A kdo si počká... ;)
Taky jsem četl jeden článek o psaní blogu, který mi vložil pěkného brouka do hlavy. Říkám si jestli píšu recenze dobře a jestli bych neměl něco změnit. Přemýšlím o psaní blogu celkově. Myslím si, že ty svoje čtenáře máš a to je hlavní - svědčí o tom i ty komentáře, O tom se může leckomu jenom zdát. Ta fotka dřevěných výrobků je moc pěkná.
ReplyMilá Basterko. =)
ReplyMyslím, že ti v lecčems rozumím. Já kvůli obavám, nejistotám a potřebě být dokonalá hrozně dlouho nechtěla nikomu z mého okolí říci, že mám blog - připadalo mi, že ještě pořád to není tak dobré, abych řekla lidem okolo sebe "Tak, tohle teď píšu, jsou v tom moje názory a baví mě to." Před čtenáři, které neznám jsem se tolik nestyděla. Nicméně moje obavy byly jedna věc, reakce okolí druhá - lidé jsou buď velmi pozitivní nebo nereagují nijak. Rýpe do mě jen přítel, který nechápe, na co je psát blog. =)
Já tvoje články čtu moc ráda a doufám, že to víš. Očekávání mám takováto: "Jé, Basterka zase něco napsala. To bude určitě milý článek, jsem zvědavá jaký je její názor na...(doplň podle konkrétního článku)" - myslím, že v tom není nic, co by hrozilo z mé čtenářské strany jakýmkoliv zklamáním. Mám ráda blogy, na kterých jsou pořádné recenze, které znám třeba od tebe, zároveň ale chci za prácí vidět člověka. Proto od všeho trochu, třeba i osobnějších článku, a budu se sem vracet ráda. A když natočíš unboxing, který mě nezajímá? Tak článek nechám být, ale rozhodně si nebudu říkat "Jaký blbec zase tohle točí." Je to zábavné a proto většina z nás čte blogy, jednoduché! =) A mám ráda blogy, které jsou neprofesionální! Ač chodím třeba k zmiňované Verunce moc ráda, na blogu někoho s amatérštějšími fotkami se necítím o nic hůře. =)
Tvoje zdravotní potíže mě mrzí. Mamka se potýkala s něčím podobným - měla nevypočitatelné reakce na různé potraviny, přičemž na alergologii jí k tomu neřekli nic. Z lékařského hlediska na ní nic nenašli. Musela si sama vypozorovat, co jí sedí a ještě doteď zkouší a zkouší - je mimo jiné taky na bezlepku. Dá se na to zvyknout, jen je potřeba úplně jinak postavit jídelníček a nelpět na náhražkách běžných lepkových potravin - je potřeba jít na to jinak a zkoušet nové věci - obiloviny a luštěniny na milion způsobů. =) Kdybys chtěla, můžu zkusit vyhrabat nějaké osvědčené věci. Ale rozumím tomu, že tohle hledací, zkoušící a ztracené období musí být ohromně těžké. Však k nám do zdravé výživy chodí nešťastníků spousta a ptají se, kde začít.
Přeju ti, ať to těžké období co nejdříve skončí. =) Je to na houby, ale po něm bude zase líp. Tak přeji hodně sil do boje - ten sama se sebou je nejtěžší. Ale jsi silná, věci, co děláš umíš a přeju ti, abys to viděla tak, jako to vidíme my - že jsi dobrá v tom co děláš a většinu z nás to tak baví. =)
Tak zaprvé: Rozhodně jsem žádné minuty života neztratila. Naopak. Tvůj článek mi toho dal víc, než spousta jiných a je škoda, že Ty sama to tak nevidíš... Doufám, že se Ti bude pořád dařit bojovat a kdybys měla nějaký opravdu nepoživatelný bezlepkový dezert, můžeš ho poslat třeba naší tělocvikářce - já bych se nezlobila ;)
ReplyNebudu se tady snažit o nějaký kilometrový srdcervoucí komentář, protože to by nebylo od srdce. Prostě jen věř sama sebe a v to, že je kolem Tebe vždycky spousta lidí, kteří Tě podpoří, ať se děje cokoliv. A i když se to tak nemusí zdát, i tohle jednou skončí a záleží na Tobě, jaké poučení si z toho odneseš.
(S)měj se hezky :)
Baruš, držím ti palce, ať ti tvé snažení zlepšit život, ať už po zdravotní či blogové stránce, přinese radost, ať najdeš, co hledáš a hlavně, abys sama byla spokojená.
ReplyJá jsem recenze jednu dobu psala hodně, ale pak jsem si dala pauzu, vlastně od srpna. Jednoduše proto, že jsem měla pocit, že už nemám co nového napsat. Každá recenze vypadala podobně a nikdo už to ani nečetl. A najednou jsem si sedla, chtěla psát o Hvězdách a zjistila jsem, že vůbec nevím, co napsat. Já, která pokládám psaní za jedinou svou přednost. Takže jsem si dala pauzu a někdy během jara a léta bych zase chtěla zkusit psát, ale trochu jinak. Ne recenze, spíš své názory na myšlenky knih, diskuze s těmi, co už knihu četli... :)
Držím palce a přeji hezké jaro! :)
Držím Ti palce v Tvé cestě vstříc zdravému jídlu. Sama jsem to párkrát zkoušela, abych se cítila lépe a nakonec to vždy skončilo jen u nepovedených pokusů nebo jsem byla zkrátka líná věnovat tomu tolik času (a že je ho potřeba opravdu hodně!). Proto máš můj obdiv a strašně moc Ti fandím. Hlavně, když se potom budeš cítit lépe.
ReplyKreativní útlum už zažil každý z nás. Nemá cenu se do něčeho nutit, pak to má akorát za důsledek, že to člověka (přesně jak píšeš) přestane bavit a začne to dělat tak trochu z "povinnosti". Já mám Tvé články i recenze ráda, právě proto, že jsou kvalitní a je vidět, že sis na nich dala záležet. I když nepřispíváš obden, pořád mi toho přečtení Tvého blogu dá více, než u spousty jiných blogů, kde se články sice objevují dennodenně - ale o čem? Bezduché unboxingy o jedné fotce a dvou větách nebo recenze, které si autor po sobě evidentně ani nepřečetl.
Doufám, že zase najdeš ztracenou chuť do psaní :) My si počkáme, rozhodně.
Ahoj Baru, ráda jsem si od tebe početla. Je mi jasný, že toho máš kvanta, ale je to proto, že jsi dobrá. Žádné strachy. Jinak moje babča má bezlepkovou dietu, pošlu ti recepty mailem, případně když budeš chtít, tak nějaké tipy. Pa a hezký víkend
ReplyMusím říct, že na tvůj blog chodím snad nejraději ze všech knižních jednak proto, že máme podobný knižní vkus:) ale taky, protože mi ze všech blogerů přijdeš nejpřirozenější, na nic si nehraješ, nepůsobíš ani trochu namyšleně, ke knihám máš nádherný vztah a tvoje články jsou uvolněné, milé a vtipné. Tak působí i tvá videa. Přeji Ti, ať toto nepříjemné období brzo překonáš a cítíš se zas sebevědoměji a víc ve své kůži a tvoje zdravotní problémy aby Tě v životě moc neomezovaly. :))
ReplyHlavně se do ničeho nenutit :) Člověk občas potřebuje zvolnit a uvědomit si, proč vlastně v provopočátku do založení blogu šel a zhodnotit, jestli na tom je pořád stejně, nebo se z toho stala jen otravná povinnost a proč to tak je :) Máš můj velký obdiv, že hledáš sílu na to, to něco změnit a vrátit se ke kořenům, nebo to začít zase dělat trochu jinak - tak, aby tě to zase těšilo.
ReplyZároveň držím pěsti v boji s lepkem. Zdraví je potvora a jeho hodnotu si mnoho lidí uvědomuje až ve chvíli, kdy ho opouští. Bezlepková dieta samozřejmě není asi žádná tragédie, ale dovedu si představit, jak moc znepříjemňuje život.
To že nepřidáváš články každý den vůbec nevadí. Z tvého blogu vyzařuje upřímnost, píle, sebevědomí a hlavně máš vše krásně promyšlené a je vidět, že to nešiješ jen tak horkou jehlou, aby něco na těch stránkách viselo. A to se mi hrozně líbí. Ačkoli čteme často rozdílné věci, stejně se k tobě ráda vracím, protože tu vždy naleznu krásnou upřímnou recenzi, či milý a hloubavý článek o životě. Držím palce. Jsi silná ženská, ty to všechno zvládneš :)
Ahoj! K tvému článku mám na jazyku hned několik věcí:) Taky právě zakouším své nově nalezené já. Můj perfekcionismus mě vyčerpává, protože je to nikdy nekončící boj s nedosažitelnou výhrou. Tvůj článek tedy rozhodně nebyl ztrátou času, neboť mi došlo, že se obdobným tématem trápí i někdo jiný. Jinak mám dva kamarády na bezlepkové dietě, tak kdybys potřebovala rady, napiš;) Jo a taky jsem se už konečně vrhla na francouzštinu, tak třeba se v září potkáme u státnic :) Nakonec přidávám pár trefných citací z knihy G. Livingstona: Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý.
Reply-"Naše odhodlání překonat strach a překážky je jedinou protilátkou proti bezmoci před nevítanými pocity."(s. 48)
-"Ztrácíme-li čas sněním o tom, že budeme ideálně krásní a morálně dokonalí, odčerpává to naši energii a odvádí pozornost od vážnějších a dosažitelnějších cílů."(s. 123)
-"Naše omylnost a nejistota nás činí lidskými. Není třeba hledat dokonalost v nedokonalém světě. V tom nám brání lpění na idealizované minulosti. Právě to působí, že nás neuspokojuje současnost."(s. 159)
Páni moc vám všem děkuji za komentáře. Je vidět, že článek, který jsem po dlouhé době napsala zcela od srdce, je stejně ten nejlepší. Moc si cením vaší podpory, ačkoliv článek byl napsán spíš jako informační a lehce nakopávající přímo mě a rozhodně nebylo cílem poplácávání po zádech, moc si toho cením. Hned se do mě vlila nová energie tvořit a psát a hlavně mít z toho radost a ne jen stres! Děkuji všem! Hned jdu sepsat recenzi, než mě nadšení zase přejde :)
ReplyBaruško, děkuju moc za pochvalu <3. Je to ale docela ironické, protože já právě jsem co se týče blogu dost punková, píšu jak se mi zachce, kdy se mi zachce, co se mi zachce a vůbec s ničím si ohledně toho hlavu nedělám, protože, co si budeme povídat... je to jenom blog, přece :). A právě proto mě to asi pořád tak moc baví. Každopádně jsem ráda, že nabíráš nový vítr do plachet a těším se na další články ;).
ReplyDěkuji jsi hodná :)
ReplyDěkuji, to mě těší, že se to čte dobře :) Je právě vidět, že jsem to psala prostě od srdce a jen tak bez nějakého velkého stresu a přemýšlení :) Ono to není tak těžké obecně, jen ty začátky, než si člověk vychytá, co a jak :) Moc děkuji přeji hezký den :)
ReplyNiky moc ti děkuji, tvé komentáře mi vždycky vykouzlí úsměv na tváří a dodají chuť se do něčeho vrhnout :)
ReplyMilá Terezko moc ti děkuji za takový krásný komentář, hrozně mě pobavil a potěšil :) A máš pravdu, ze všech takových bojů vždycky člověk vychází silnější a odhodlanější :) A dělat si srandu ze sebe je to nejlepší, protože jak řekl krásně Jan Werich: Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá :)
ReplyMilá Iveto děkuji za pěkný komentář, to je právě to, člověk se snaží pořád někomu přiblížit, aby na sebe byl pyšný a vůbec a nechápe, že nejkrásnější je přirozenost a srdce :) Děkuji, snad se mi ho konečně podaří pokořit :)
ReplyEvi moc ti děkuji, ty máš pro mě také vždy milé a pozitivní slovo a moc si toho cením! To je právě to, snažím se sama sobě dokázat, že jsem "dobrá" a když vidím, že někdo dokáže přispívat pár článků za den a na mém blogu už pár dní pusto, cítím se z toho špatně, přitom je to úplná kravina, ale je to jen blog v mé hlavě, který musím vytěsnit, abych se zase dokázala z blogování radovat a ne stresovat, protože paradoxně, když se stresuji, že nic nestíhám, tak potom nestíhám ještě víc, protože to prostě nejde od ruky :) Teď má ten problém spousty lidí, ale brzy chystám dva články, dneska jsem pekla první bezlepkovou bábovku a je dobrá! :)
ReplyFuj nestraš mě, já jsem pořád u podstatných jmen a členů, to je pro mě peklo, jak mám sakra vědět, jestli je to die, der nebo das vždycky :D A děkuji za pozitivní a jako vždy humorný komentář! Domácí banánky v čokoládě? To jako banán politý čokoládou? To můžu taky, teda jestli najdu čokoládu bez lepku :D
ReplyDěkuji za komentář i pochvalu fotky. Čtenáře mám a moc si jich cením, ten blok je spíš právě v mé hlavě, přemýšlím o blogu, psaní a zlepšování až moc a pak se dostávám do fáze, kdy řeším každé slovo, jestli ho mohu napsat a točím se v kruhu, že chci být lepší, ale až příliš a nejsem pak schopná vlastně nic vytvořit. Takže opatrně, přemýšlej o sobě, blogu a zlepšení, ale všeho s mírou :)
ReplyMilé chmýříčko,
Replyděkuji za úžasný komentář! Jsem ráda, že jsi se nakonec odhodlala a reakce byly vesměs kladné :) A těší mě, že jsi jeden z mála rozumných lidí, který když narazí na něco, co ho příliš nezajímá, tak si toho nevšímá, než ten který jen kritizuje! :)
Právě jsem na tom podobně, mám celý život atopický ekzém a silné alergie většinou pylové, pořád mi jen cpou léky a kde nic tu nic, přidaly se k tomu různé trávicí a střevní obtíže a to zrovna já jsem člověk, který už pár let se snaží přistupovat ke všemu trochu zdravěji, čtu složení a řeším vše možné (to je právě další důvod mého podivného rozpoložení, věčně vše zkoumat leze na mozek :D). No a teď konečně mi někdo řekl, že mám zvýšenou citlivost na pšeničnou a žitnou mouku, ale neví se přesně na co, takže prostě teď pojedu bezlepkově a pak se uvidí no :) Právě nejhorší je ten začátek, to se v tom kolotoči vyznám a sestavit si věci, které smím a naučit se péct a vařit jinak. Vaření je v pohodě, ale přítel je mlsoun a já pak taky, takže největší peklo je náhrada pečiva a pečení :) Kdybys mi napsala nějaké tipy, budu jedině ráda, i když si k nim stejně každý musí najít svou cestu :)
A moc děkuji, věřím, že v tomhle boji vyhraji, přeci nebudu věčně stát sama proti sobě! :)
Jsem moc ráda za tento víc osobnější článek, protože z něj jdeš cítit ty a to mě baví :-) Držím moc pěsti, ať na jaře nachytáš spoustu nové energie. A hlavně nezapomeň, že si jen člověk a ne žádný robot, takže dělej jen to, co tě baví a nenech se ničím svazovat ani do ničeho nutit. Krásnou neděli přeju :)
ReplyNo už som tu chcela spustiť prednášku o pozitívnom myslení, ale vidím, že už si prednášok dostala v komentároch dosť :D
ReplyTakže Basterínko, bloguj presne tak, ako ti tvoje blogerské srdiečko tlčie. Hlavné je, aby ťa to bavilo, pretože keď to bude baviť teba (písať články či totičiť videá) tak to bude baviť aj nás (čítať, kukať a duchaplne všetko komentovať) :D Ak ak by ťa ešte niekedy náhodou chytila taká nejaká vlna sebaľútosti, zbal kufre a príď ma navštíviť... ja to z teba vytlčiem HAHA :D
PS: Bezlepkovo žijem aj ja, vitaj v klube :)
Tvé recenze jsou báječné, ale tyhle "kecací" články jsou snad ještě lepší. I z nemilé věci dokážeš udělat úsměvnou záležitost. Neuvěřitelně se u čtení některých pasáží bavím, Tvůj smysl pro humor mi sedí :) Držím Ti palce, ať se všechno podaří a najdeš novou rovnováhu. Někdy je třeba udělat menší změny, doufám že potom budeš ještě veselejší a šťastnější Barborka ;)
ReplyMilá Basterko, přeju hodně síly, zdraví a úspěchů. Tvoje recenze mám ráda a klíďo si na ně počkám! :-) Mám ráda i ostatní články a obdivuju všechny, kdo se do blogování pouští a mají i po několika měsících/letech ostatním co sdělit. Takže bloguj, jak tvoje srdce žádá a čas dovolí...:-) A užívej života. Eva
ReplyPS: bavilo by nás to kdyby bylo všechno strašně jednoduché? ;-)
No jo... Všechno je to v hajzlu :/
ReplyDěkuji za všechny komentáře :)