Kde se ukrývá Meč pánů z Velhartic?

Představte si dobu, kdy vám bylo jedenáct let a měli jste trávit prázdniny u babičky, kde kromě bitev městských proti domácím byla ohromná nuda. Jenže to by babička nesměla bydlet kousek od starého hradu, ve kterém by mohl být schovaný důležitý poklad. Kraťoučká, milá a krásně ilustrovaná kniha Meč pánů z Velhartic se jistě bude líbit všem dětem, které mají rádi tajemství, historii a dobrodružství a také těm, kteří si stejně jako já vzpomenou při čtení na dobu, kdy hltali Správnou pětku a věřili, že jednou určitě objeví dávné tajemství a zachrání celý svět.

81%

Jakub Šimek je nucen trávit prázdniny u babičky, jeho tatínek vášnivý ekolog totiž zapomněl zaplatit letní dovolenou a Jakubova maminka tak odjela společně s Jakubem trucovat k babičce do Velhartic. Jakubovi to však příliš nevadí, vždycky měl moc rád dějepis a zrovna o velhartickém hradě psali v časopise zajímavé věci. Prý se zde ukrývají číše, ze kterých kdysi dávno pil i Karel IV. spolu s Buškem z Velhartic. Brzy se seznamuje s Anežkou, jejíž rodiče se rozvádí a ona tak podobně jako Jakub skončila u dědy ve Velharticích. Ale její děda není jen tak nikdo, říká se mu bláznivý Bušek, protože je prý potomek slavného rodu Bušků a trochu blázen. Ale co když děda Bušek není vůbec bláznivý a hrad místo číší ukrývá daleko důležitější tajemství? Tajemství po kterém pátrá i někdo, v jehož rukou by se svět mohl změnit v peklo. Obyčejná letní zábava se brzy změní v pořádné dobrodružství.

Meč pánů z Velhartic je milá dobrodružná knížka, ve které se prolínají dvě časové roviny - současná iahistorická. Střídání rovin je do příběhu zakomponováno velice dobře. Výlety do minulosti nám poskytnou vždy pár zajímavých informací, které souvisí s tím, co se právě děje v současnosti. Ačkoliv se kniha postupně sune trochu fantaskním směrem, nevyznívá to příliš přitaženě za vlasy a věřím, že dětští čtenáři, kteří mají rádi fantastické prvky, to určitě jedině ocení.

Na takovém krátkém rozsahu není moc prostoru pro bohatou charakteristiku postav, přesto se autorce podařilo vyjádřit hlavní charakterové rysy všech podstatných postav a snad žádná z nich se nechovala nějak nevěrohodně. Jediné, co mě trochu zarazilo, byla představa jedenáctiletých dětí, které rodiče nechají běhat volně venku do deseti večer, ale já stále žiji v období svého dětství, kdy platilo zásadní pravidlo a to: do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. 

Děj se rozvíjí postupně a rozhodně mu nechybí spád. Přiznám se, že už dlouho jsem se nezačetla tak, že bych nevnímala okolí (zkrátka jsem asi přesně potřebovala něco tak milého a oddechového). Jindřiška zvolila příjemný jazyk, který nevyznívá ani příliš dětinsky, ale zároveň není ani příliš složitý. Pří čtení některých knížek mívám pocit, že si snad autoři myslí, že dnešní děti jsou hloupé, ale zde mi tento pocit naštěstí na mysl vůbec nepřišel, naopak. Velhartický hrad jsem již také viděla a oceňuji práci, kterou si autorka dala s nastudováním důležitých informací o hradu i historii. Nejsem vystudovaný historik, takže nemohu posoudit, jestli se v příběhu nevyskytuje nějaká drobná historická nesrovnalost, ale mohu ocenit, že prostředí i atmosféru hradu vystihla Jindřiška opravdu dobře. Vše navíc doplněno o pěkné černobílé ilustrace Jarmily Růžičkové.

Nebudu vám tvrdit, že se jedná o knihu, kterou si musíte všichni nutně přečíst, ale můžu vám tvrdit, že pokud si jí přečtete, užijete si pěkný návrat do historie a v případě již dospělých čtenářů také milý výlet do dob vašeho dětství, kdy jste stejně jako hlavní hrdinové toužili po dobrodružství. 

Jindřiška Mendozová. Meč pánů z Velhartic. Ilustrace Jarmila Růžičková. Praha : Grada, 2014. 144 stran, ISBN 978-80-247-5393-5.

Na Knihcentru můžete zakoupit knihu v tištěné podobě