Hedvábník s Cormoranem Strikem trochu pokulhává

19:38:00 by Bastera 11 Comments A⁺ a^-

Když se na trhu objevila nová detektivka od jistého bývalého vojáka Roberta Galbraitha, nesklidila žádné velké ohlasy. Před vydáním ji údajně dokonce tři nakladatelství odmítla a po vydání se o ní hovořilo jen jako o ucházejícím debutu. Pak ale vyšlo najevo, kdo Volání kukačky doopravdy napsal a strhla se mela. Všichni srovnávali Volání kukačky s Harry Potterem. Někteří milovníci chválili Rowlingovou už jen z principu, další kritizovali, že zvládá psát akorát tak pro děti. Po tomhle humbuku se mi do čtení příliš nechtělo a do Volání Kukačky a Hedvábníka jsem se pustila až nedávno. Při čtení i psaní recenze jsem se snažila co nejvíce odhlédnout od proslulé autorky a podívat se Hedvábníkovi na zoubek z pohledu milovnice klasické britské detektivky. Ano, rozhodla jsem se nebýt pořád tak měkká.

Po úspěšném vyřešení případu smrti fotomodelky Luly se u Cormorana dveře nezavřou. Bohužel pro něj se však jedná většinou o nudné, ale dobře placené, sledovačky nevěrných žen a manželů. Když jednoho dne na dveře zaťuká žena, která prohlásí, že pravděpodobně nebude moc Cormoranovi příliš zaplatit, ale že by potřebovala nalézt svého manžela, Cormoran s nadějnou vyhlídkou na odpočinek od nevěrníku případ vezme. Asi je jasné, že ztracený manžel, spisovatel Owen Quine, nebyl žádné neviňátko. Těsně před svým zmizením dopsal velice kontroverzní knihu Bombix Mori, kde si dost nevybíravým způsobem vzal na paškál všechny své literární kolegy. Znalci detektivek jistě tuší, že zatímco se policie opět vrhá na špatnou stopu a podezírá z vraždy manžela právě Leonoru Quineovou, Cormoran tuší, že za Owenovým zmizením stojí něco jiného. Případ samozřejmě zdárně vyřeší, jen škoda, že mu to trvalo tolik objednaných pití, jídel a desítky stránek kulhání po celém městě.

Stejně jako Volání Kukačky i Hedvábník navazuje na tradici klasické britské detektivky. V době rozmachu chladných a akčních sousedů ze severu to mají klasické detektivky trochu složitější. Někomu mohou svými barvitými popisy, dialogy a detektivními popisy připadat jako nudné patrony, ale mě i přesto baví. Musím uznat, že Rowlingová umí skvěle popisovat prostředí a atmosféru. Měla jsem pocit, že spolu s Cormoranem a Robin sedím v nějaké té útulné hospůdce. Postavy byly sice charakterizovány až příliš barvitě, ale aspoň byly originální a snadno zapamatovatelné. Velmi se mi také líbí drobné posuny ve vztahu Cormorana a Robin a především Cormoranovi věcné ironické poznámky.

Zajímavý případ, neobvyklé prostředí nakladatelství, bizarní postavičky, vtipné dialogy a příjemné jiskření mezi hlavními hrdiny. Co je tedy špatně? To co Agatha dokázala vystihnout na dvě stě stránkách, Rowlingová zbytečně natahuje na více než dvojnásobek. Kdyby byl ten prostor beze zbytku využit, neměla bych nic proti, avšak číst asi po dvacáté, jaké jídlo a pití si dali a jak moc bolí Cormorana noha, už bylo trošku nudící. Agatha navíc uměla skvěle pracovat s falešnými i správnými stopami, nikdy jsem nevěděla, která stopa je důležitá nebo která drobnost mi unikla, a na konci jsem si pak říkala, jak mě ta Agatha zase převezla. U Rowlingové mi připadá, že občas předhazuje do očí bijící stopu (se kterou sice neumíme v tu chvíli správně naložit, ale víme, že bude hrát důležitou roli) nebo naopak absolutně netušíme (ani nemůžeme, když nedostaneme žádné vodítko), jak Cormoran dospěl zrovna k tomu a tomu závěru.

Co naopak musím opravdu vyzdvihnout, jsou citáty z různých literárních děl, které uvozují každou kapitolu. Rowlingové opravdu nemůžu upřít cit pro správný výběr. Dle mého to muselo dát dost práce, najít pro každou kapitolu vhodný citát. Nesmírně mě bavilo je všechny číst a sledovat spojitost s dějem dané kapitoly.

Celkově jsem si čtení Volání Kukačky i Hedvábníka svým způsobem docela užila a rozhodně se chystám i na další díly (především kvůli Strikovi a Robin), ale tak nadšená jako někteří jiní jsem z toho zkrátka nebyla.

Robert Galbraith. Hedvábník. Překlad Ladislav Šenkeřík. Praha : Plus, 2015. 508 stran. ISBN 978-80-259-0365-0.

Recenze napsána pro portál Kultura 21.

11 komentářů

Write komentářů

Unknown

AUTHOR

středa, srpna 26, 2015 delete

Mna Volanie kukucky nebavilo a Hodvabnika ani neplanujem citat.. Ako pises - mam rada severske detektivky a kukucka mi pripadala straaaasne nudna. Ked mi ale potom niekto povedal ze takto sa pisu klasicke detektivky ako napr agatha tak ja ze to nebude nic pre mna. Potom som raz u nasich nemala co citat a nasla som u nich v kniznici nejaku knihu od agathy tak ze vyskusam...Z tej knihy som odpadla!!! Sice mi trvalo skoro 30 rokov dokym som agathu objavila ale urcite ju budem citat dalej :-) Ja si celkovo myslim ze problem mnohych dnesnych autorov je to ze hrube knihy su skratka "v mode" a maloktory spisovatel vie udrzat napatie v knihach co maju nad 400 stran...

berenika

Mne sa Hodvábnik páčil veľmi, oveľa viac ako Volanie Kukučky. Ale od Agathy Christie som nečítala nič, takže to veľmi porovnať neviem. Ale viem, že pre Agathu bolo písanie jediným zdrojom obživy, takže detektívky písala jednu za druhou... a aj preto bolo asi lepšie aby ich bolo viac a krátkych... a neviem prečo, ale zistila som, že mám radšej hrubé knihy, pretože mne dosť trvá kým sa vžijem do príbehu a keď má kniha 200 strán, pre mňa skončí v tom najlepšom :D Radšej prečítam za rok 10 500-stranových kníh ako 50 200-stranových... A na pokračovanie Cormorana Strkea sa už teraz neviem dočkať :)

Lily

Já se na to chystám. Ale popravdě se toho trochu bojím. To, co dokázala s Harrym Potterem, jí nikdy nezapomenu (protože to bude navždycky moje srdcovka nejsrdcovatější). Ale jak sama zmiňuješ v článku, rozmach severských detektivek je obrovský a já tomu hrozně propadla, tak si nejsem jistá, jestli mě to bude bavit. Na druhou stranu mě to tak strašně zajímá, že si to stejně musím přečíst. A když přečtu jeden, tak si samozřejmě ty další díly koupím taky, žejo! :D

Jednorožec Radynka

Skvělý článek. Já mám radši klasickou detektivku než tu severskou, takže jsem se nedávno vrhla na Volání kukačky. A mně to uteklo vcelku rychle. Ale přeci jen to nebylo úplně ono. ALe na Hedvábníka se těším. Tuším, že by se mi mohl líbit víc.

Rachel Roo

mam ho doma a jeste jsem se k nemu nedostala. ehm ani ke kukacce ... :-D

Casion

čtvrtek, srpna 27, 2015 delete

Mňa naopak Hodvábnik nadchol, Volanie Kukučky sa mi zdalo trochu nudnejšie, i keď záverečná pointa bola výborná. Rowlingová dokáže skutočne skvele vymýšľať postavy a vdýchnuť im život. Je pravda, že niektoré scény by v príbehu možno byť nemuseli, ale mne sa kniha veľmi páči, čítala sa skvele, bola aj akčná a prostredie bolo výborné. A tiež sa mi páčili citáty, tie sú fakt super :D

Reading with Lucy

Musím si Hedvábníka konečně přečíst. Jsem zvědavá jak se bude líbit mě. :)

Marmeli

neděle, srpna 30, 2015 delete

Ono je docela k ničemu srovnávat Rowlingovou ve tvorbě pro děti a ve tvorbě pro dospělé, protože u dětí už byla rozepsaná a u detektivek se teprve učí. Až napíše tak třetí knihu, už budeme vědět, zda stojí za to, aby se četla i v žánru detektivek nebo naopak radši ne. Každopádně já se na Volání kukačky i Hedvábníka taky chystám už hrozně dlouho, ale přesně ze stejných důvodu jako ty jsem to ještě neudělala. Na mě moc velký humbuk kolem toho. Takže ještě si počkám nějaký ten měsíc a pak to vidím na prozkoumání tvorby pro dospělé!

The Colorful Blog

čtvrtek, září 24, 2015 delete

Vypadá to dobře, Kukačku chci také číst, četla jsem na ní velké množství kladných recenzí a celkem mě oslovil i Hedvábník :) Máš moc pěkný blog!
The Colorful Blog