Pane prezidente
Jak jistě všichni víte, včera se stala událost, která ochromila celé Česko. Umřel náš první demokratický prezident Václav Havel. Nehodlám se tu pouštět do jeho kritiky, ačkoliv vím, že nebyl svatý a nebylo všechno tak ideální, jak si všichni myslí. Mrzí mě, že většina lidí brečí nad jeho smrtí a ani pořádně neví, co vlastně kdy a jak udělal. Já vím, že nebyl dokonalý, že provedl také spoustu chyb, ale dokázal věci, které nikdo jiný nedokázal. Dokázal přesvědčit lidi, aby se sebrali a nenechali sebou vláčet. Aby se lidi spojili, přestali si nadávat, urážet se, udávat se... Jenže bohužel ne všechno dopadlo tak jak bylo zamýšleno a ani Havel nezabránil tomu, co se děje dnes. Nevím proč mi zní v hlavě od včera tahle písnička.
Přijde mi, že ta písnička to dokonale vystihuje. Václav Havel dokázal spoustu věcí, dobrých i horších, o kterých se nemluví, ale byla to osobnost a proto jí všichni uznávali. S ním jsme přišli o symbol svobody, o kus naší historie. Mám pocit, že bych měla vlétnout na Václavák s klíčy a začít v jeho odkaze všechny lidi chytat za ruku a bouřit se proti dnešní době. To je to nejcennější, co nám mohl přinést, ten pocit, že s tím můžeme něco dělat. A za to pane Prezidente děkuji. Možná se jednou všichni zase ve Vašem duchu chytneme za ruce...
Držte nám nahoře palce...
Děkuji za všechny komentáře :)