Ať žije Petřín aneb výstava na Pražském hradě
V neděli se mamka rozhodla, že už dlouho nezažila žádný pěkný kulturní zážitek a tak jsem se vydali na Pražský hrad a na výstavu.
Jestli si někdo myslí, že jezdíme na Pražský hrad tramvají, tak to se plete. Moje mamka je totiž "vycházkový typ", a tak chodíme na hrad zásadně pěšky :) Naše kroky vedou různými cestami, já mám však asi nejraději cestu přes Petřín, kterou jsme šli i v neděli. Pražáci určitě vědí, co je to Petřín, pro ty mimopražské, Petřín je takový velký park (samé kopce), kde se vždycky děli ty největší události. Scházeli a inspirovali se tam spisovatelé, umělci a hlavně také milenci. Zpívala o něm i Lucka Bílá v písničce Láska je láska.
My jsme tam jako malé děti taky chodili, ovšem nejdřív ne na rande, ale na hřiště, které bylo hned dole na kraji. Taky se tam chodilo jezdit na bobech a saních, když to bylo v centru Prahy jediné místo, kde byly aspoň trošku kopce. Že tam byly stromy? To nám v té době vůbec nevadilo :) Po cestě na hrad jsou i dvě sochy našich slavných spisovatelů a to Jana Nerudy a Jaroslava Vrchlického. Schválně, co napsal Vrchlický? Bez googlu prosím :) My si nad tím trošku lámaly hlavy, pak jsme si ale na jedno dílo vzpomněli. Je to smutné, jak nám to rychle vypadává z hlavy...
Z Petřína je krásný výhled na hrad i na celou Prahu,výhled trošku ruší žižkovská vysílací stanice, ale prostě k tomuto panoramatu patří :) Celou tu štreku jsme teda vyšlapali a dostali se k Pražskému hradu. Na celém tom komplexu nepřestanu nikdy obdivovat malé architektonické skvosty na budovách.
U samotného hradu jezdí stará auta, která vozí za velký peníze turisty, ale to auto se mi aspoň hodí do scenérie, působilo to jako z minulého století.
Málem bych zapomněla na výstavu. Na Pražském hradě se koná výstava, taková, kterou asi málokdy jindy uvidíte, spíš už asi nikdy. Bohužel nemám žádné fotky, protože fotit se samozřejmě nesmí. Stáli jsme chvilku frontu, ale šlo to docela rychle. Kdo by se chtěl podívat, počítejte s menším čekáním, je o to opravdu velký zájem.
Carský dvůr pod žezlem Romanovců. Poklady moskevského Kremlu
Datum konání: 9.12.2011-4.3.2012
Místo konání: Císařská konírna
Cena: dospělý 160 Kč, studenti 80 Kč
Tato výstava úplně poprvé vystavuje to nejlepší z uměleckých děl a předmětů denního života ruských panovníků z rodu Romanovců v 16. a 17.století. Tyto kousky jsou vybrané z Kremelské pokladnice a představují ten největší přepych a bohatství co si dovedete představit. Naušnice, knoflíky, šaty, zbroj, ikony a to vše ve zlatě, brokátu, sametu doplněno smaragdy, rubíny, perlami a podobnými vzácnostmi. Opravdu doporučuji, to člověk už v životě neuvidí takovou krásu :)
Pak jsme šli a u Čertovky, takový vodní kanálek, na mostě bylo pověšeno pár zámků. Já jsem to viděla poprvé, ale mamka už to znala, tak mi řekla, co a proč to znamená. Tento zvyk se traduje prý už od dob staré Číny, kdy manželé na speciálně přidělená lana zacvakávali visací zámky a poté zahazovali klíče za zeď. Měli si tak zajistit věčné štěstí a lásku. Před asi pěti napsal jeden italský spisovatel Federico Moccia román Chci Tě, ve kterém dva milenci připínají visací zámek na most Milvio v Římě a zahazují klíč do řeky Most na kterém byl údajně k smrti umučen sv. Valentýn, patron zamilovaných. Autor asi ani netušil, jakou strhne mánii nejen na tomto mostě, ale i na jiných místech Itálie a postupně celé Evropě. V Rusku kvůli tomu dokonce vytvořili speciální kovové držáky ve tvaru stromu. Smutné je, že někde je těch zámků tolik, že ohrožují bezpečnost, třeba na veřejném osvětlení, a také některým lidem se zdá, že hyzdí staré památky. K nám tato mánie došla také a to nad Čertovkou. Místo asi nebylo vybráno náhodně neboť nedaleko odsud se nachází stará Lennonova zeď. Kdyby někdo nevěděl Lennonova zeď vznikla spontánně po vraždě Johna Lennona. Někdo na ní napsal Za Johna Lennona a nakreslil kříž, okolo chodící lidé k ní začali nosit květiny a svíčky na počest jeho památce. Psali se na ní básničky a poselství o lásce a svobodě. Komunistům se samozřejmě nelíbily tyhle spontánní akce a začali zeď přetírat, ale lidé během pár minut znovu začali na zeď psát a malovat. Objevil se i dokonce celkem trefný nápis: Vy máte Lenina, nechte nám Lennona. Postupem času se však pietní místo stalo spíš politickým bojem o svobodu. Dnes není nikterak krásná, ale i tak se na ní občas objevují slova o lásce a svobodě jako kdysi...
To je asi vše. Tímto článkem zahajuji nový směr tohoto blogu a to blog o všem a zároveň o ničem, nebojte se knihám se chci věnovat především, ale nejen jim :)
3 komentářů
Write komentářůMoc hezké fotky zlato! :) Já bych taky ráda vyrazila do Prahy.. ať už na nákupy nebo na procházku... :D
ReplyToto všecko mám obkukané, je to super a krásne :)
ReplyVrchlický... nemáme ho v maturitní četbě?? :D ups
ReplyMy už dlouho takové vycházky doma neprovozujeme, je to škoda, ještě že mám ty kámošky :D i když v téhle zimě bych se na to asi ukecat nedala. Jinak mco krásné fotky, upřímně se divím, že tam bylo tak málo lidí :D teda zdá se.
Děkuji za všechny komentáře :)