Recenze: Viděla jsem vraždu (Christie, A.)
Název: Viděla jsem vražduOriginál: Hallowe'en party
Jazyk: český jazyk (org. anglický)
Žánr: detektivky
Nakladatel: Knižní klub
Rok vydání: 2010
Počet stran: 208
Série: Hercule Poirot
Vazba: vázaná
Oficiální anotace
Musela zemřít?
Slavná spisovatelka se "náhodou" účastní halloweenského večírku v domě Roweny Drakeové. Při přípravách se třináctiletá Joyce vychloubá, že: Viděla vraždu a shodou náhod je na konci večírku nalezená mrtvá, utopená v kyblíku, kde se lovili jablka. Musela Joyce zemřít kvůli větě, kterou pronesla? Nebo jde o čirou náhodu? Nebo jde o něco víc jako u Agathy Christie vždycky? Takové otázky se honí hlavou slavné spisovatelce Ariadně Oliverové a proto povolá svého přítele slavného detektiva Hercule Poirota. A tak se na scéně opět objevuje náš malý belgický přítel. Nenápadně vyzvídá všemožné informace a nechává pracovat své šedé buňky mozkové. Ale jak už to u Agathy bývá, nic není tak, jak se zdá. Na povrch vyplouvají nové postavy, tajemství i vraždy...
První část knihy mě opravdu nadchla. Některým znalcům Agathy to mohlo připomenout jinou knihu od Agathy a to Prasklé zrcadlo, ale mě se i přes menší podobnost ten nápad líbil. Líbila se mi hlavně spojitost posledních slov Joyce s její smrtí. Poirot okamžitě začal pátrat po podivných a náhodných smrtích, které se v městečku odehrály a vše, co se dozvěděl bylo velice zajímavé. Některé dialogy byly opravdu precizní. Postupně se však nic moc nového nedělo. Poirot se pořád vyptával a dozvídal se většinou to samé, až na pár malých informací, na kterých na konci postavil motiv i zápletku. Výjimečně jsem odhadla i vraha , což se mi u Agathy nestává, ovšem další postavu, do případu zapletenou, a zápletku jsem opravdu nečekala. Jednou z věcí, která mi na knize vadila, bylo, že Poirot měl neustále nějaké poznámky na to, jaká je současná mládež strašná. Na druhou stranu, kniha byla psána v 60. letech, kdy se začaly objevovat dlouhé vlasy, pestrobarevné kalhoty a vyzývavé chování, tak jí to odpusťme :)
Závěrečné hodnocení
Tato kniha rozhodně nepatří mezi Agathiny nejlepší kousky, avšak ani mezi ty nejhorší. Je někde na pomezí, tzn. že neurazí, ani nenadchne. Je to spíš taková oddychovka, která by byla o kousek lepší, kdyby Agatha vynechala kritiku současné mládeže a přidala více děje. Hodnotím třemi hvězdičkami a doporučuji přečíst těm, kteří hledají zkrácení dlouhé chvíle a nebo těm, kteří jako já, čtou všechny knihy od Agathy :)
Slavná spisovatelka se "náhodou" účastní halloweenského večírku v domě Roweny Drakeové. Při přípravách se třináctiletá Joyce vychloubá, že: Viděla vraždu a shodou náhod je na konci večírku nalezená mrtvá, utopená v kyblíku, kde se lovili jablka. Musela Joyce zemřít kvůli větě, kterou pronesla? Nebo jde o čirou náhodu? Nebo jde o něco víc jako u Agathy Christie vždycky? Takové otázky se honí hlavou slavné spisovatelce Ariadně Oliverové a proto povolá svého přítele slavného detektiva Hercule Poirota. A tak se na scéně opět objevuje náš malý belgický přítel. Nenápadně vyzvídá všemožné informace a nechává pracovat své šedé buňky mozkové. Ale jak už to u Agathy bývá, nic není tak, jak se zdá. Na povrch vyplouvají nové postavy, tajemství i vraždy...
První část knihy mě opravdu nadchla. Některým znalcům Agathy to mohlo připomenout jinou knihu od Agathy a to Prasklé zrcadlo, ale mě se i přes menší podobnost ten nápad líbil. Líbila se mi hlavně spojitost posledních slov Joyce s její smrtí. Poirot okamžitě začal pátrat po podivných a náhodných smrtích, které se v městečku odehrály a vše, co se dozvěděl bylo velice zajímavé. Některé dialogy byly opravdu precizní. Postupně se však nic moc nového nedělo. Poirot se pořád vyptával a dozvídal se většinou to samé, až na pár malých informací, na kterých na konci postavil motiv i zápletku. Výjimečně jsem odhadla i vraha , což se mi u Agathy nestává, ovšem další postavu, do případu zapletenou, a zápletku jsem opravdu nečekala. Jednou z věcí, která mi na knize vadila, bylo, že Poirot měl neustále nějaké poznámky na to, jaká je současná mládež strašná. Na druhou stranu, kniha byla psána v 60. letech, kdy se začaly objevovat dlouhé vlasy, pestrobarevné kalhoty a vyzývavé chování, tak jí to odpusťme :)
Závěrečné hodnocení
Tato kniha rozhodně nepatří mezi Agathiny nejlepší kousky, avšak ani mezi ty nejhorší. Je někde na pomezí, tzn. že neurazí, ani nenadchne. Je to spíš taková oddychovka, která by byla o kousek lepší, kdyby Agatha vynechala kritiku současné mládeže a přidala více děje. Hodnotím třemi hvězdičkami a doporučuji přečíst těm, kteří hledají zkrácení dlouhé chvíle a nebo těm, kteří jako já, čtou všechny knihy od Agathy :)
Poznámka k českému vydání
Vydání Agathy Christie od Knižního klubu jsou vždy zpracovaná opravdu pěkně i překlad bývá velmi dobrý. Někdy mě mrzí, že Poirotovi francouzské hlášky nepřekládají alespoň do poznámek nebo tak, ale v případě zájmu se překlad dá nalézt na stránkách společnosti Agathy Christie.
4 komentářů
Write komentářůHanbím sa od Agathy som nič nečítala 8D
ReplyNie je to celkom môj žáner 8P
ale pekná recenzia 8)
Agathu Christie jsem četla ještě v pubertě, ale jen knihy se slečnou Marplovou. Poirotovi jsem nějak nemohla přijít na chuť. Možná je načase oprášit i tuto literaturu.
ReplyStejně jako ty čtu od Agathy všechno :). I když se musím přiznat, že mi už děje jednotlivých knih trochu splývají..
Replyjakjsempotkalknihy.blogspot.com :))
Děkuji za všechny komentáře :)