Na sklonku života přichází Vykupitel duší

Jednoho dne, na sklonku života, přijde den, kdy budete litovat svých chyb, budete žádat odpuštění a budete litovat spousty (ne)vyřčených slov i nevyjádřených citů. To je chvíle pro Vykupitele duší. Očistí Vaši duši od všeho špatného a připraví ji na odchod na "onen" svět. Debut slovenské autorky Ivety Pačutové je přirovnávám k Žítkovským bohyním. Jenže proč srovnávat? Pojďme se podívat na Vykupitele duší jako na samostatný historický venkovský román se zajímavým fantaskním prvkem. Dalo by se říct, že se jedná o příliš velké sousto, avšak autorce se povedlo většinu svého sousta sníst a zbyly po něm pouze malé drobečky. 

80%

Román se odehrává na slovenském venkově v době 19. století. Sledujeme venkovský život více či méně obyčejných lidí, který se tolik liší od našeho současného života. Musí se starat o svá pole, hospodářská zvířata i sami o sebe. Jejich úroda je závislá na rozmarech počasí, trápí je přílišné sucho či naopak prudké deště. Myšlení tehdejších lidí je konzervativnější a silně ovlivněno náboženstvím. Stačí maličkost a ostatní lidé z dědiny Vás "odsoudí". Možná právě proto si většina z nich sama v sobě nese různá tajemství, hříchy a bolesti minulosti. Tak jako Hana Halajová.

Hana je matka dvou odlišných bratrů. Otec staršího bratra Imra je již dlouho nezvěstný a mladší bratr Matěj je nemanželské dítě bez otce. Nemají tedy zrovna nejlehčí postavení v životě. Seznamujeme se s nimi zrovna v době, kdy venku zuří příšerná bouře. Matějova žena Julka právě přivedla na svět holčičku Idu, když Matěj s bylinkářkou Jolanou naleznou před domem bezvládné tělo cikánky. Jaké je jejich překvapení, když zjistí, že žena drží v ruce uzlíček s malinkou holčičkou. Cikánce bohužel nepomohou ani jindy osvědčené Jolaniny rady a byliny a umírá. Když malou cikánečku, kterou pojmenují Róza, spatří Imrova žena Zuna, okamžitě se do ní zamiluje a i přes nevoli rodiny se rozhodne si jí nechat.

Brzy se přesouváme o několik let dále, kdy už jsou obě holčičky starší. Nebohá Ida je hluchoněmá a celá rodina trpí tím, že jí nikdo nerozumí. Jaké je jejich překvapení, když zjistí, že Róza s Idou zvládá komunikovat, aniž by potřebovaly slova. Postupně se tak všichni učí s Idou komunikovat i neverbálními cestami. Ida vnímá mnohem citlivěji lidské emoce, pozná strach, smutek i veselí. Často z toho bývá zmatená, neboť nerozumí tomu, proč lidé něco říkají a něco jiného dělají. Zajímavou postavou je také "blázen" Vilo Titko, kterého šikanují místní kluci v čele se synem místního rychtáře. Vilo vyvádí samé lumpárny, ale v jádru není zlý, jen potřebuje najít svůj záchytný bod.

Osudy rodiny Halajů i dalších postav z vesnice sledujeme po celou knihu, vracíme se do minulosti a zase se během několika stránek ocitáme o několik let později. Nedá se říct, kdo je hlavní postava. Každá postava dostává svůj prostor, každá něco skrývá. Někdo by mohl říct, že postavy jsou povrchní a nemůžeme se s nimi příliš blízko seznámit. Avšak mě to k této knize sedí. Celý děj totiž sledujeme tak nějak z povzdálí. Autorka nám neservíruje myšlenky postav, nenechá nás nahlédnout pod pokličku, spíš jen naznačuje. Kolikrát děj přeskočí a naváže někde za pár let, kde jen nějakou poznámkou zjistíme, co se stalo mezitím. Příběh plyne tak jako život sám v té době, lidé si svá tajemství drží v sobě, dusí své pocity, schovávají svůj strach a především spolu málo komunikují.

Někde mezi tím vším proplouvá Nikdo neboli Vykupitel duší. Není to ani postava, někdy se zjevuje pouze jako fialová mlha, ale může se i zhmotňovat do lidské podoby. Provází nás celým příběhem, pomáhá lidským duším očistit se a odejít na onen svět. Snaží se nezasahovat do lidského života, ale občas se mu to nedaří. Nerozumí lidem, nerozumí jejich jednání, nechápe, proč říkají, že někoho nenávidí a pak brečí nad jeho smrtí. Rozumí si s Rózou, která má zvláštní a magické schopnosti. Porozumí někdy lidem? Jaké nelehké osudy ještě čekají rodinu Halajových i ostatní vesničany?

Recenze na tento román se mi nepíše lehko, musíte přečíst, abyste pochopili, jak těžko se popisuje. Je komplikovaný, zvláštní a přitom příjemně čtivý. Není to čtení, kdy hltavě otáčíte stránku za stránkou, spíš takové lehké poletování mezi stránkami, kolébání v pomalém rytmu života. Najde se v něm několik drobností, které zrovna nepasují. Napadne Vás otázka, jak to, že konzervativní vesnice tak snadno přijala cikánské děvčátko, navíc obdařené zvláštním chováním. Ale přesto stojí za přečtení. Donutí Vás totiž přemýšlet o lidech, o lidském chování, o chybách, kterých jsme se kdy dopustily, o citech, které jsme nevyjádřily. A proto prosím, jednejte tak, abyste na konci svého života, nemuseli ničeho litovat a ušetřili tak Vaší duši cestu na onen svět.

"Při setkání s ním v posledních okamžicích života jsou vždy stejně zbabělí a litují nesmyslně promrhaného života. Vždy stejně litují chyb, ke kterým je nikdo nenutil... Málo je takových, kteří ho očekávají s lehounkým úsměvem na rtech a klidem ve vyhasínajících očích. Posledním přáním většiny lidí je: "Mít tak ještě jednu šanci..." Když ji znovu dostanou, promrhají ji stejně jako předtím. A život jim ji dává každodenně."
Iveta Pačutová. Vykupitel duší. Přeložil Miroslav Zelinský. Praha : Radek Červený - Knihovnice.cz, 2014. 368 stran. ISBN 978-80-87362-06-8