Čteme Esej o tragédii - Recenze
Když jsem se dostala ke knize Esej o tragédii, říkala jsem si, že mě v young adult literatuře o středoškolácích už nemůže nic překvapit. Ale překvapilo. A mile. Nebudu Vám tvrdit, že autorka Elizabeth Labanová napsala něco zcela ojedinělého a že už v životě nic lepšího nepřečtete, ale můžu Vám slíbit příjemný, čtivý a zároveň inteligentní příběh. Myslím si, že Host se svojí druhou volbou v rámci sekce knížek pro mladé rozhodně neprohloupil.
80%
Milý Duncane,když mi řekli, že budeš bydlet v tomhle pokoji, skoro jsem tomu nemohl uvěřit. Nejspíš už víš, co
se chystám říct, ale stejně ti to řeknu. Je důležité, abys věděl, proč a jak se všechno přesně událo.
Někdo to vědět musí; někdo by možná mohl ty informace využít a neudělat stejnou chybu jako já.
Možná. Nevím.
Musím ti říct jednu důležitou věc — a vsadím se o cokoli, že to, co ti tady zanechám, jsi určitě nečekal:
ta slova, hudba, příčina mého neštěstí, stejně jako tvoje domnělá nebo skutečná role v tom
všem, to všechno ti poslouží mnohem líp, než by ses kdy nadál.
V podstatě ti dávám ten nejlepší dárek. Ten nejlepší poklad, jaký sis mohl přát. Dávám ti materiál
pro tvůj esej o tragédii.
S pozdravem
Tim
Tento vzkaz našel Duncan ve svém novém pokoji po návratu na střední internátní Irvingovu školu. Na Irvingově škole je zvykem, že odcházející čtvrťáci nechávají novým čtvrťákům v pokojích tzv. poklady, zkrátka cokoliv je napadne. Většinou jsou to nějaké drobnosti - lahev vína nebo bourbonu, svíčky apod. Duncan dostal zrovna ten nejmenší odstrčený pokoj a hromadu cédéček od loňského čtvrťáka Tima. Od Tima, kolem kterého se točí záhadná tragická událost, jež se udála loni a týkala se také Duncana. Tim se prostřednictvím nahrávek svěřuje Duncanovi i nám se svým příběhem.
Tim začíná své vyprávění tím, že je albín. Lidé na něj pořád zírají a on má pocit, že kvůli tomu nemůže žít normálním životem. Dalo by se říct, že trpí přehnanou sebelítostí a sám se dopředu v očích ostatních odsuzuje. Rozhodne se na poslední pololetí přestoupit na Irvingovu školu, kam chodil jeho nevlastní otec a prožil tam ta nejlepší léta. Jenže jeho letadlo neodletí a on díky tomu prožije jeden zcela normální den s dívkou jménem Vanessa. S dívkou, jejíž přítel je zrovna ten největší oblíbenec ve škole, proti kterému Tim nemá žádnou šanci. Přesto se pomalu ale jistě mezi ním a Vanessou rodí silné city. City, jež mohou být projeveny pouze v rámci krátkých tajných setkáních. City, jež ovládají veškeré Timovy myšlenky. Myšlenky na Vanessu zazdívají také povinnou závěrečnou Esej o tragédii, kterou všem každý rok na začátku zadává pan učitel Simon. Učitel, který miluje Shakespeara a libuje si v žánru tragédie.
„Tragédie je divadelní hra nebo literární dílo, v němž hlavní postava - to jest tragický hrdina - velmi trpí a řítí se do záhuby. Toto utrpení a záhuba jsou způsobeny vlastními chybami nebo slabostmi hlavního hrdiny a jeho neschopností čelit přídělu, který mu byl určen.” To říká jedna z postav v knize. Přesně takový je i Timův příběh, neschopnost vyrovnat se svým handicapem a bezmezná láska k Vanesse vedou Tima k tragické události. Co se tehdy tedy stalo? Jak celý příběh souvisí s Duncanem? A jak zvládli oba chlapci napsat svou Esej o tragédii?
Mohlo by se zdát, že je to kniha jako každá jiná. On neoblíbený chudák, ona krásná, oblíbená a společná budoucnost téměř nemožná. Hrdina, který sám sebe lituje tolik, že tvoří jednu chybu za druhou. Tak co je na této knize tak zajímavého? Především to, jak autorka krásně zkombinovala příběh o psaní Eseje o tragédii a příběh dvou chlapců ve dvou časových rovinách. Obyčejná středoškolská story se prolíná s případem Eseje o tragédii, na niž ukazuje, jak je důležité naučit se brát sám sebe takového, jaký jsem, jak je důležité poučit se z chyb druhých a také jak je důležité přemýšlet o důsledcích svého jednání.
Celá kniha je navíc napsána příjemným lehce poetickým stylem. Ačkoliv je určena pro mladé, neměla jsem konečně po dlouhé době pocit, že jsou věty tak jednoduché, až si připadám při čtení jako blbec. Četla se mi velice dobře, chvíli byla úsměvná, chvíli vážná a chvíli k zamyšlení. Autorka do příběhů vkládala moudra s citem a právě díky propletenosti s Esejí o tragédii to nevyznělo pouze jako vztyčený palec a rozkaz, ale spíš jako lehké naťuknutí směrem k tomu, se nad některými věcmi zamyslet.
Mohlo by se zdát, že je to kniha jako každá jiná. On neoblíbený chudák, ona krásná, oblíbená a společná budoucnost téměř nemožná. Hrdina, který sám sebe lituje tolik, že tvoří jednu chybu za druhou. Tak co je na této knize tak zajímavého? Především to, jak autorka krásně zkombinovala příběh o psaní Eseje o tragédii a příběh dvou chlapců ve dvou časových rovinách. Obyčejná středoškolská story se prolíná s případem Eseje o tragédii, na niž ukazuje, jak je důležité naučit se brát sám sebe takového, jaký jsem, jak je důležité poučit se z chyb druhých a také jak je důležité přemýšlet o důsledcích svého jednání.
Celá kniha je navíc napsána příjemným lehce poetickým stylem. Ačkoliv je určena pro mladé, neměla jsem konečně po dlouhé době pocit, že jsou věty tak jednoduché, až si připadám při čtení jako blbec. Četla se mi velice dobře, chvíli byla úsměvná, chvíli vážná a chvíli k zamyšlení. Autorka do příběhů vkládala moudra s citem a právě díky propletenosti s Esejí o tragédii to nevyznělo pouze jako vztyčený palec a rozkaz, ale spíš jako lehké naťuknutí směrem k tomu, se nad některými věcmi zamyslet.
Shrnutí
Zkrátka a jednoduše jsem měla příjemný čtenářský zážitek plný vzpomínek na středoškolská léta a první lásky a zároveň příběh, který mi umožnil se podívat na některé věci z jiného úhlu a zamyslet se. Po dočtení knihy nebudete skákat radostí dva metry vysoko, jak úžasná ta kniha byla, ale necháte v sobě příběh postupně doznít.
Labanová, Elizabeth. Esej o tragédii. Přeložil Štěpán Hnyk. Brno : Host, 2014. 288 stran. ISBN 978-80-7491-055-5.
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji knihkupectví Knihcentrum, kde můžete knihu zakoupit za příjemnou cenu.
Tato recenze vznikla také v rámci projektu Čteme Esej o tragédii, v případě zájmu můžete nalézt další ukázky a recenze v Úvodním článku projektu, případně v celkovém shrnutí, které zveřejním 11.8.
22 komentářů
Write komentářůTohle nezní jako klasické YA knihy, docela mě to zaujalo (rozhodně víc než Kostičas), nedovedu si představit jakým jazykem je to psané... Článkům o společném čtení jsem se trochu vyhnula, ale jsem ráda, že recenze mi u tebe neunikla...
ReplyJá knihu pořád ještě čtu, ale když si udělám čas, tak to jde zlehka. Připadá mi, že kniha je neuvěřitelně čtivá a stránky utíkají sami od sebe. Máš pravdu, že kniha je psaná jednoduchým stylem psaním, ale do této knihy mi naprosto pasuje a taky si nepřipadám jako blbec. Je to hezky skloubená kniha s ponaučením. Je to moc hezky napsaná recenze, i když jsem ještě Esej nedočetla, musím s ní souhlasit. :)
ReplySkvělá recenze! :) Knížce jsem se tak trochu vyhýbala, protože jsem si říkala, že je to obyčejná YA, která by mě nejspíš nezajímala. Dobře, že jsem si přečetla tvoji recenzi! Teď jsem na ni zvědavá a budu se muset po ní někde poohlédnout :)
ReplySkvělá recenze! :) Esej o trágedii jsem viděla v knihovně, ale vyhnula jsem se mu.Nebyla jsem si jistá, jestli si ho chci přečíst.Ale po téhle recenzi mě začal zajímat :)
ReplyTak se podívej na nějakou z ukázek v tom článku, snad všechny jsem četla a neobsahovaly pokud vím žádný spoiler, abys poznala jakým jazykem je to asi psané :)
ReplyDěkuji, vím, že jedné blogerce to přišlo zase moc obyčejné, ale mně se to líbilo :)
ReplyDěkuji :) Ona se zdá celkem obyčejná, ale podle mě se v ní ukrývá právě jisté kouzlo :)
ReplyDěkuji, těším se na Tvojí recenzi :)
ReplyRecenzi na Esej o tragédii jsem sice četla už jednou na jiném blogu, ale asi mě ta kniha nepřestane fascinovat. Moc ráda bych si ji přečetla :-) Povedená recenze, akorát mě ješě víc utvrdila v tom, za co své peníze utratím :D
ReplyZaujal ma už názov a musím povedať, že recenzia je skvelá. :) Určite si knihu prečítam. Úplne si ma na ňu navnadila. :)
ReplyTak čtu parádní recenzi na knížku, kterou vídám na internetu každý den. :) a vypadá velmi dobře. Host zkrátka umí. ;)
ReplyDěkuji za pochvalu a omlouvám se Tvé peněžence, ale mně se kniha prostě líbila :)
ReplySpeciálně kvůli Tobě jsem si sem teď zaběhla zlepšit reputaci :D :) Sledovala jsem na Facebooku vaše společné čtení, ale nejvíc zvědavá jsem byla na recenzi :) Mohla jsem mít knihu jako recenzní výtisk, ale šla jsem od toho, měla jsem minimum času a byla jsem ráda když jsem při práci zvládala "jednu knihu týdně". Teď toho ale lituji, protože vypadá vážně skvěle. Mám jí na seznamu a vím že po ní musím sáhnout :)
ReplyPerfektní recenze - jako vždy :)
Děkuji za pochvalu to jsem ráda, už jsem četla na blogu U Margarety ne moc nadšenou recenzi, ale většinou spíš kladné :)
ReplyMoc děkuji za zaběhnutí a za pochvalu :) Třeba se Ti ještě knížka dostanu pod ruku, je tenká, takže přečtená hned :)
ReplyDěkuji za pochvalu a ano Host umí až moc :)
ReplyAsi bych mela h knihcentra udelat dalsi objednavku :D :)) vyborna recenze!
ReplyTo bys měla ;) Děkuji Míšo.
ReplyTahle knizka se vizualne vazne povedla je proste nadherna, jak prebal, tak ty stribrne bublinky uvnitr :) super recenze
ReplySkvělá recenze. Jsem zvědavá, jak moc mě to donutí se zamyslet a jaký pocit si z přečtení Eseje odnesu já :)
ReplyMoc povedená recenze, pěkně jsi to vystihla. Musím přiznat, že se mi kniha taky moc líbila. :-)
ReplyPáni, moc krásná recenze :). Tahle knížka mě moc nelákala, ale teď bych si ji docela chtěla přečíst :).
ReplyDěkuji za všechny komentáře :)