Komu patří nalezené Bílé kosti?
Nakladatelství Host se rozhodlo vrhnout na vydávání další krimi série. Nikoliv však opět na sever jako obvykle, ale po úspěchu skotské trilogie Petra Maye se posunula jen o kousek. První díl série Bílé kosti se odehrává v Irsku. Jestli si však myslíte, že půjde o poklidný román, jste na omylu. Irské čarodějnické mýty totiž nejsou o nic méně kruté než severní vítr.
83%
Jednoho deštivého rána nalezne statkář John Meagher na svém pozemku zahrabané poházené kosti z jedenácti lidských těl. Případu se ujímá komisařka Katie Maguirová. Ta nemá zrovna lehké postavení, neboť své místo získala nejen díky své šikovnosti, ale také v rámci rovnoprávnosti policejních sborů, a někteří jí to nezapomenou vždy rádi připomenout. Sama se navíc trápí smrtí svého ročního syna, kterou si neustále klade za vinu. Díky tomu se také rozpadá její manželství s Paulem, který smutek zahání alkoholem a padá z průšvihu do průšvihu. Katie je rozhodnuta za každou cenu vyřešit smrt jedenácti žen, aby alespoň ony mohly klidně spočinout.
Soudní patolog brzy zjistí, že oběťmi byly pouze ženy a kosti jsou dokonce více než 85 let staré. Všichni tak o případ rychle ztrácí zájem a chuť ho řešit. Ne však Katie, která chce stůj, co stůj nalézt řešení. Brzy však dojde k další vraždě a stejně brutální jako před lety. Teď už nemohou všichni jen nečině mávnout rukou. Kdo se snaží napodobit předchozí vraždy a jak může znát detaily z vyšetřování, které Katie schválně drží v tajnosti? Jaký význam mají malé hadrové panenky přivázané k provrtané stehenní kosti? Jedná se o rituální vraždu?
Bílé kosti rozhodně nejsou pro žádné slečinky. Je znát, že autor je známý jako spisovatel hororů, z většiny stránek na nás dýchá temná a krutá atmosféra a některé popisy jsou opravdu dost brutální. Ono takové stahování kůže zaživa opravdu není to pravé lehké čtení na dobrou noc. Nejsem zrovna člověk, který si na takové popisy potrpí, ale autor se držel pravidla všeho s mírou a brutální scény popsal sice syrově, avšak příliš se v nich dlouho nebabral a dávkoval je přiměřeně. Jedna dvě stránky a příběh se zase stočil jiným směrem. Přesně tak, aby navodil dusivou a brutální atmosféru, ale zase úplně neodradil čtenáře. Zajímavým zpestřením je také prolínání se starými irskými mýty a rituály. Ty jsou do příběhu zakomponovány nenásilně a dokreslují celkovou atmosféru případu.
Celý příběh pěkně propracovaný a odkrýval se postupně. Samotné rozuzlení bylo velice překvapující a na můj vkus už možná malinko nad míru, ale ne zase tolik, aby mi to pokazilo výborný dojem z knihy. Tempo ubíhalo skvěle od začátku do konce, buď nás zaujalo vyšetřování případu či osobní problémy Katie a jejího manžela. Mohly jsme také sledovat chvilkový pohled na vraha a jeho oběť a utvářet si představu o tom, co se děje, dříve než samotní vyšetřovatelé.
Katie byla opravdu sympatická postava, silná žena, které osud rozhodně nepřeje nic dobrého, ale ona přesto vždy hrdě zvedne hlavu a aspoň se snaží jít dál. Ke konci už těch smolných chvilek na jednoho člověka bylo až příliš, jako kdyby se autor rozhodl, že jí naloží všechno, co půjde. Líbilo se mi, že Katie není jen vzor čestnosti a dokonalosti, ale že občas také učiní nesprávné rozhodnutí a když zjistí pravdu, uzná svoji chybu.
Ostatní postavy na mě příliš nezapůsobily, většina kolegů se vždy jen mihla a podobně to bylo i s dalšími postavami. Jediný, kdo trochu vylezl do popředí byl manžel Paul, který byl však spíš k pláči a lítosti, nebo statkář John, který doufám dostane více prostoru i v dalších dílech. Ostatní pro mě splynuly v pouhá jména, která si navíc byla někdy dost podobná.
Nakladatelství Host chystá na příští rok další dvě pokračování (Rozbití andělé a Červená lucerna) a já věřím, že budou stejně dobré ne-li lepší než tento úvod. Máte chuť se v tomhle podivném počasí ponořit do mrazivého případu a vychutnat si kvalitní krimi thriller s nádechem mytologie a sympatickou osudem zkoušenou hrdinkou? Pak jsou Bílé kosti přímo pro vás.
Graham Masterton. Bílé kosti. Překlad Radka Knotková. Brno : Host, 2014. 383 stran. ISBN 978-80-7491-247-4.
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum
18 komentářů
Write komentářůAsi jsem měkota, ale stahování kůže za živa a silná hrdinka mě trochu nahánějí strach.
ReplyBasteríno, čo to robíš, ty taká nežná bytosť čítaś o sťahovaní z kože?? :) No, to je na mňa už asi moc silná káva, ale počula som na knihu samú chválu a verím, že milovníci tohto žánru si prídu na svoje! Som zvedavá, čo budeš čítať cez Vianoce, ak vôbec budeš mať čas.
ReplyAni se Ti nedivím, já nečekala, že to bude až tak drsné, ale autor to naštěstí dávkoval po kapkách.
ReplyAno, i já romantická duše si ráda přečtu něco drsnějšího a tohle bylo v úměrné dávce :) Péťo čeká na mě Kukuřičné město, Alice v říši divů (a taky před zrcadlem) a pak asi Zásnuby nebo možná něco nového do Ježíška :) A na Tebe?
ReplyPěkné svátky Bastero:-)
ReplyAjka
Fíha, Alice v ríši divov, no nádhera, to je super výber! Ja chcem dokončiť Dash a Lily od Levithana, moje bunky nedajú cez Vianoce nič náročnejšie, než je romantická YA :)) A mám tu stále klasiku Pýcha a predsudok, tak snáď aj tá padne za obeť :) Na Kukuričné mesto čítam samú chválu, budem sa tešit na recenziu a ja idem obalovať nervy cukrom :)
ReplyChmm, po Bílých kostech už nějakou chvíli koukám, i když jsem s detektivkami začala teprve nedávno. Co bys doporučila tak na začátek? Ale mám ráda drsnější knížky, asi tomu dám šanci. Pěkná recenze :-)
ReplyA které už jsi četla? :)
ReplyZatím jen Netopýra a teď zpracovávám Šváby. I když se mi Netopýr tak úplně nelíbil, stejně mě Nesbø docela hodně zaujal. Víc nic, jak říkám, jsem zelenáč. :D
ReplyWow, vypadá to fakt dobře! :) Po knížce se rozhodně podívám :))
ReplyVypadá fantasticky, určitě si ji zapíšu do seznamu, co bych si měla přečíst :-)
ReplyMusím říct, že máš vážně skvělej blog, myslím, že sem budu chodit často na recenze! :)
ReplySkálu jsem četla a byla skvělá, tak že bych zkusila další severskou knihu? :)
Netopýr je slabší, Nesbo se prý stále zlepšuje, mně se hodně líbila Červenka :) Dále je skvělý Adler Olsen, já ho nečetla ještě, zabavila ho sestra, ale všichni ho čtou moc rádi. Mně osobně se hodně líbí Finské pouto a Černé ticho, ale nevím, zda jako začátečníkovi by se to líbilo, každopádně časem určitě přečti, obecně severské bývají hodně psychologické :) Skvělá je Dívka se sněhem ve vlasech nebo Carin Gerhadsen - Perníková chaloupka, Máma, táta, děti, Spi děťátko spi a Světec nejsou tak akční jako Nesbo, ale výborné :)
ReplyJsem ráda, že zaujala, podle mě je opravdu dobrá! :)
ReplyTo mě těší, že zaujala, podle mě si to zaslouží :)
ReplyDěkuji moc za pochvalu, to mě vždycky moc potěší! :) Já se na Skálu teprve chystám, konečně mám celou sérii u sebe! :)
ReplyTo zní jako něco, co bych si přečetla, když budu na někoho hodně (ale opravdu hodně) nazlobená :) Recenze jako vždy skvěle napsaná, tuhle knížku si musím v případě nutnosti zbavení agrese půjčit z knihovny. Hned by mě totiž ta nálada přešla :D
ReplySkvělá recenze na (podle mě) senzační knihu :) Taky právě teď sepisuji ;) A souhlasím s tím, že to autor malinko přepálil, ale stejně se na jeho další knihy neskutečně těším, už jsou v objednávce a čekám jen na vydání Červené lucerny. Krásný večer přeji :)
ReplyDěkuji za všechny komentáře :)