Recenze: Marta v roce vetřelce (Soukupová, P.)

Autor: Soukupová, Petra
Název: Marta v roce vetřelce
Jazyk: český jazyk
Žánr: fiktivní deník
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2011
Počet stran: 350 stran
Vazba: vázaná
Datum čtení: leden 2013

Anotace

Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním...(z webu Bux.cz)

Marta...Marta...nevím, jak to říct... Marta je snad nejprotivnější postava v knize, kterou jsem kdy "potkala". Nic jí nebaví (kromě čtení, koukání na filmy, kalení a chatování), neví, kam směřuje její život, neví, co dělat a neví ani pořádně, kdo vlastně je. Její rodiče žijí v domnění, že je Marta krásné, chytré a spolehlivé děvče, ale to se šeredně pletou. Marta je především dívka uzavřená na pokraji dětství a dospělosti. To by nebylo tak zlé, já Martě rozumím, do nedávno jsem prožívala podobné období, ale způsob, jak se s tím Marta vyrovnávala se hodí spíš k patnáctileté puberťačce, která si neví rady se svými šílející hormony. Rozhodné ne k devatenáctileté dívce, která už by přeci jen měla trochu něco vědět o životě.

Celá kniha je psaná ve formě velmi autentického deníku. Je psána takovým stylem, že máte opravdu pocit, že čtete Marty deník. Nechybí zajímavé ilustrace ani hluchá místa v deníku, kdy si Marta zapisuje vše, co kdy snědla, viděla a přečetla. Autorka to dle mého napsala opravdu velmi dobře, velmi dobře dokázala popsat nicotu a prázdnotu, která obklopuje Marty srdce. Vystihla všechny její pocity, nálady a záchvaty vzteku, lenosti a sobeckosti, ale já se prostě nedokázala srovnat s tím, jaká Marta je a jak se chová. Téměř sto stran pořád jen řešila, jak jí nikdo nemá rád, jak byla támhle a támhle, jak jí nic nebaví, všichni jí štvou. Po tom, co se dozvěděla, že čeká s Robertem dítě, se to trošku změnilo. Otec a Robert byli pro potrat a matka, aby si dítě nechala. Nakonec se Marta snaží srovnat se svým "vetřelcem", jak svoje dítě nazvala a konečně začíná cítit nějakou zodpovědnost a nějaký smysl. Když však dítě potratí, znovu se v ní ocitá stará známá bezmocnost, ještě více se utápí ve svém žalu, nicotě a prázdnotě, opět strká před problémy hlavu do písku a míchá velké dávky alkoholu se lží.

Kniha mapuje přesně rok Marty života. Rok, který pro mě trval neuvěřitelně dlouho, protože jsem se přes ty její "hlody" nedokázala jen tak dostat. Možná je to tím, že ačkoliv mi devatenáct let bylo nedávno, byla jsem na úplně jiné úrovni než Marta. Mnohem více dospělejší a proto mi její chování přišlo tak šíleně hloupé a nesnesitelné.