RC recenze: Vražda s vůní mandlí (Läckberg, Camilla)

Kniha připomíná svou atmosférou detektivky Agathy Christie. Policista Martin Molin, kolega Patrika Hedströma se nechá přesvědčit, aby přijel za svou přítelkyní Lisette na rodinné setkání na ostrově Valö. Vzápětí po jeho příjezdu se rozpoutá sněhová bouře, která přeruší spojení s pevninou. Když je během večeře zavražděn patriarcha rodu, bohatý dědeček Ruben, změní se zdánlivá rodinná idyla v noční můru. Všem je totiž jasné, že vrahem musí být jeden z nich. A dědečkovy peníze potřebovali všichni…(z webu Motto.cz)

Čtenáři detektivek určitě ví, že různá rodinná setkání na ostrově končí obvykle vraždou. Policista Martin Molin (možná již znáte z předchozích knih Camilly Läckberg např. Strážce majáku, Mořská panna či Elsyino tajemství) to však neví, a tak se nechá zlákat svou přítelkyní, aby jel  sní. Jenže co čert nechtěl, rozpoutá se obří sněhová bouře a znemožní tak jakékoliv spojení s pevninou (jaká to náhoda). Rodinná večeře neprobíhá zrovna v poklidné atmosféře a Martinovi je jasné, že v této rodině nejsou všechny věci tak, jak mají být. Smrt zámožného dědečka a hlavy celé rodiny Rubena je tak jen završení podivné atmosféry, která na sídle vládne. Vrahem nemůže být nikdo jiný než někdo z nich, ale kdo a proč to udělal? Rubenovy peníze zdá se nutně potřebovali všichni, každý ze svého vlastního důvodu, který zrovna moc nechtějí sdělit neznámému policistovi. Rubenova mrtvola tak skončí v mrazáku a Martinovi nezbývá nic jiného než se pustit do pátrání.

Obálka slibovala atmosféru v duchu Agathy Chrisite, a i autorka sama je označována za švédskou Agathu Christie. Na knihu jsem se opravdu těšila, protože, jak jistě mnozí víte, jsem velký fanda Agathy Christie. Bohužel radost se nekonala. S Agathou Christie má kniha společné snad jen umístění příběhu a samotné finále případu, ale to hlavní, čím se Agatha proslavila, zde chybělo. Charaktery postav byly takové nijaké, každá postava sice měla nastíněné určité vlastnosti a předpoklady, ale přišly mi takové nudné, nerozvinuté, přeskakovalo se z jedné na druhou a chvílemi jsem ani nevěděla,  kdo je vlastně jaký. Hlavní "hrdina" Martin mi přišel spíš jako tápající medvěd, pořád si jen stěžoval, jak to nezvládne vyřešit a přitom mi přišlo že se o to vlastně ani nesnažil. Na řešení případu přišel vlastně taky spíše jen náhodou. Celou dobu jsem čekala, až se začne něco dít, ono totiž i když se něco dělo, tak to prostě nezaujalo, spíše se to táhlo jako lepkavé těsto, které však tak nějak nedrží pohromadě. Myslím si, že autorce i knize hodně uškodilo právě srovnání s královnou detektivek, každý očekával mnohem více. Jediná věc do plusu je tak závěr, který byl aspoň originální a který by mě nenapadl. Schválně jsem se dívala i na recenze od fanoušků této autorky a i u nich kniha dost propadla, věřím tedy, že ostatní knihy budou o mnoho lepší.

Závěrečné hodnocení

Autorka je často srovnávána s Agathou Christie, i obálka slibovala atmosféru ve stylu Agathy Christie, avšak tato detektivka jí nesahá ani po kotníky. Postavy sice měly naznačeny jakýsi charakter, ale žádná mě ve skutečnosti nezaujala. Vlastně celá kniha byla taková nemastná neslaná. Dojem napravil snad jenom konec, který se aspoň trošku podobá Agathě Christie. Asi jsem po velice pochvalných recenzích na ostatní knihy této autorky čekala brilantní příběh s dokonalými charaktery postav a nápaditostí děje. Bohužel se mi toho nedostalo a tak knihu hodnotím jen dvěma a půl hvězdičkami. Přečíst se dala, avšak nic ve mě nezanechala.