Recenze Monument 14 (Laybourne, Emmy)

Den jako každý jiný. Sourozenci Dean a Alex míří každý jiným školním autobusem do školy a nic nenasvědčuje blížící se katastrofě. Zasáhne je velmi silné krupobití, Deanův autobus se stane neovladatelný, převrátí se a většina jeho spolužáků umírá. Naštěstí řidička Alexova autobusu paní Woolyová má dost duchapřítomnosti a přispěchá na pomoc. Skupina 14 dětí se tak ocitá v "bezpečí" místního supermarketu, kde mají skoro vše, co potřebují, jídlo, pití, zábavu a místo, kde složit hlavu. Paní Woolyová odchází pro pomoc a 6 středoškoláků, sami ještě děti, se najednou musí snažit vžít do role dospělých a postarat se o bandu menších dětí, kterým nedochází vážnost situace. Jenže paní Woolyová se nevrací a situaci zamotává únik chemické látky, která mění chování lidí podle jejich krevní skupiny. Venku nastává chaos a násilí, nic není jako dřív. Supermarket se již nestává útočištěm na pár hodin, maximálně dní, ale na celé týdny. Jak se rozdílné povahy všech dětí zvládnou domluvit, aby mohli všichni přežít, když v reálném životě by se vůbec nesnesly?

Příběh, který je určen primárně spíše pro teenagery, mě jakožto už dospělou osobu bavil od začátku do konce. Než jsem se stihla rozkoukat, přišlo krupobití a už to jelo. Ve chvíli, kdy se mohlo zdát, že se situace uklidnila a vše je pod kontrolou a už už jsem se chtěla začít nudit, vytáhla autorka další překážku, s kterou si museli všichni poradit. Říkáte si postapokalyptických knih tu už bylo a navíc v supermarketu, měli jídlo a pití, tak co by se asi tak mohlo stát? Věřte, že hodně. Největším trumfem této knihy jsou totiž postavy.

Šest středoškoláků, dva osmáci a šest malých dětí, co se sotva pustily máminy sukně. Čtrnáct dětí různého věku, čtrnáct rozdílných charakterů. Žádná postava nebyla dokonalá, nikdo nebyl hrdina, kdo všechno vymyslí a vše spasí. Každý z nich měl své silné i slabé stránky. Někdy jste je litovali, někdy Vás neskutečně rozčilovali a někdy jste měli chuť je obejmout a říct, že vše bude zase dobré.

Vyprávěčem byl středoškolák Dean, který by se dal považovat tak trochu za "outsidera". Stydlivý, nevýrazný a ve škole neoblíbený. Ideální pozorovatel, který sledoval, vše co se kolem něho dělo. Beznadějně zamilovaný do, na opačné straně až příliš výrazné, Astrid, která o tom ani neví. Niko byl něco jako Mirek Dušín z Rychlých šípů, skaut, za každou cenu správný, spolehlivý a "vždy připraven". Až příliš. Alex, Deanův bratr, je zase technický šprt, který si poradil se vším, co souviselo s technikou, elektrikou a podobně. Jake a Brayden zase byli školní oblíbenci, frajírci a šoumeni. Menší děti se chovali zkrátka jako děti volaly po mámě, chtěly si hrát nebo fňukaly, jindy se snažily strhnout na sebe celou pozornost nebo byly nesnesitelně hysterické. Každý se zkrátka s nastálou situací vyrovnával po svém. I menší děti měly chvilky, kdy si uvědomovaly vážnost situace a na svůj věk prokázaly vyspělejší chování a uvažování. To je to, co tuto knihu dělá tak dobrou.

Autorčin debut, který se dle mého velmi povedl. Nečekejte žádnou děsivou apokalyptickou hrůzu plnou násilí ani originální knihu, která přináší něco nového. Protože to nedostane, dostanete příběh o tom, co se může klidně kdykoliv přihodit i Vám. Jak byste si poradili? Myslíte si, že když jste byli otloukánkem v reálném životě, že se z Vás najednou stane hrdina? Nikoliv, budete se snažit zachránit krk a přesto Vás pořád bude napadat, co si o Vás myslí ostatní a především dívka Vašeho srdce. Dostane příběh, kde se dle mého mínění postavy chovají věrohodně a rozhodně ne jako dokonalé stroje. V normálním životě také děláme spoustu chyb a nemůžeme věřit každému, nějaké krupobití na tom nemůže téměř nic změnit. A to je důvod, proč si přečíst tuto knihu, i když není zrovna nejakčnější ani nejoriginálnější. Zkrátka se jedná o postapokalypsu, která může být uvěřitelná.

Závěrečné hodnocení

V rámci projektu Přežili jsme konec světa, který pořádala Syki z Knižního Doupěte, jsem měla přečíst nějakou dystopii či postapokalyptickou knihu a napsat úvahu na to, zda by se něco podobného mohlo opravdu stát.

Nemohla jsem si vybrat lepší knihu. Děj je zasazen zhruba jen 10 let do budoucnosti. Téměř neexistují počítače ani televize, vše zvládají tablety a internet je skoro všude (až na osudný den v supermarketu). Jinak vše vypadá dost podobně, autorka se světu okolo jako takovému příliš nevěnuje. Při dnešním vývoji mi to přijde vcelku reálný obraz budoucnosti, možná i malinko podceněný. O to víc jsem měla při čtení pocit, že je to něco, co může číhat kdekoliv za rohem a stát se kterýkoliv den již nyní. 

V televizi vídáte různé katastrofální rozmary počasí, proč ne zrovna kroupy jako fotbalové míče a chemický únik? Kdo z nás ví, co za různé podivné chemikálie se může skrývat v místech, pro běžného člověka naprosto nedostupných. Může se tak klidně stát, že díky přírodním živlům unikne nějaká nebezpečná látka, která bude měnit naše chování. Při tomto pomyšlení jsem se div neklepala hrůzou, jak moc reálná tato hrozba může být. Jak bych se zachovala, kdyby se něco takového přihodilo? Zachovala bych chladnou hlavu, schovala bych se nebo bych se sesypala jako z domeček? Těžko říct, nikdy jsem se do takové situace nedostala a (ťuk, ťuk, ťuk) snad ani nikdy nedostanu. Vím jen to, že by se z nás všech, které by to postihlo, rozhodně najednou ze dne na den nestali dokonalí hrdinové. Zavládla by panika a chaos. Každý by se choval tak, jak by dokázal a nikdo dopředu nedokáže předvídat, jaký dopad by to mělo.

Co si myslíte vy, je tato hrozba reálná? Jak by podle Vás vypadal svět po takové katastrofě?

Zdroje: obrázek 1, obrázek 2, obrázek 3