Recenze Monument 14 (Laybourne, Emmy)

18:43:00 5 Comments A+ a-

Autor: Laybourne, Emmy
Originál: Monument 14
Překlad: Lalíková, Zuzana
Žánr: dystopie, postapokalypsa, young adult
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2013 (org. 2012)
Počet stran: 296
Série: Monument 14

Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice. Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel.
Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl.
Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.
V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. (z webu Baronet.cz)


Máte už dost vyvolených a dokonalých hrdinů, kteří zachrání celý svět? Pak si přečtěte Monument 14. "Hrdinou" se zde stává každý, kdo přiloží ruku k dílu.

Den jako každý jiný. Sourozenci Dean a Alex míří každý jiným školním autobusem do školy a nic nenasvědčuje blížící se katastrofě. Zasáhne je velmi silné krupobití, Deanův autobus se stane neovladatelný, převrátí se a většina jeho spolužáků umírá. Naštěstí řidička Alexova autobusu paní Woolyová má dost duchapřítomnosti a přispěchá na pomoc. Skupina 14 dětí se tak ocitá v "bezpečí" místního supermarketu, kde mají skoro vše, co potřebují, jídlo, pití, zábavu a místo, kde složit hlavu. Paní Woolyová odchází pro pomoc a 6 středoškoláků, sami ještě děti, se najednou musí snažit vžít do role dospělých a postarat se o bandu menších dětí, kterým nedochází vážnost situace. Jenže paní Woolyová se nevrací a situaci zamotává únik chemické látky, která mění chování lidí podle jejich krevní skupiny. Venku nastává chaos a násilí, nic není jako dřív. Supermarket se již nestává útočištěm na pár hodin, maximálně dní, ale na celé týdny. Jak se rozdílné povahy všech dětí zvládnou domluvit, aby mohli všichni přežít, když v reálném životě by se vůbec nesnesly?

Příběh, který je určen primárně spíše pro teenagery, mě jakožto už dospělou osobu bavil od začátku do konce. Než jsem se stihla rozkoukat, přišlo krupobití a už to jelo. Ve chvíli, kdy se mohlo zdát, že se situace uklidnila a vše je pod kontrolou a už už jsem se chtěla začít nudit, vytáhla autorka další překážku, s kterou si museli všichni poradit. Říkáte si postapokalyptických knih tu už bylo a navíc v supermarketu, měli jídlo a pití, tak co by se asi tak mohlo stát? Věřte, že hodně. Největším trumfem této knihy jsou totiž postavy.

Šest středoškoláků, dva osmáci a šest malých dětí, co se sotva pustily máminy sukně. Čtrnáct dětí různého věku, čtrnáct rozdílných charakterů. Žádná postava nebyla dokonalá, nikdo nebyl hrdina, kdo všechno vymyslí a vše spasí. Každý z nich měl své silné i slabé stránky. Někdy jste je litovali, někdy Vás neskutečně rozčilovali a někdy jste měli chuť je obejmout a říct, že vše bude zase dobré.

Vyprávěčem byl středoškolák Dean, který by se dal považovat tak trochu za "outsidera". Stydlivý, nevýrazný a ve škole neoblíbený. Ideální pozorovatel, který sledoval, vše co se kolem něho dělo. Beznadějně zamilovaný do, na opačné straně až příliš výrazné, Astrid, která o tom ani neví. Niko byl něco jako Mirek Dušín z Rychlých šípů, skaut, za každou cenu správný, spolehlivý a "vždy připraven". Až příliš. Alex, Deanův bratr, je zase technický šprt, který si poradil se vším, co souviselo s technikou, elektrikou a podobně. Jake a Brayden zase byli školní oblíbenci, frajírci a šoumeni. Menší děti se chovali zkrátka jako děti volaly po mámě, chtěly si hrát nebo fňukaly, jindy se snažily strhnout na sebe celou pozornost nebo byly nesnesitelně hysterické. Každý se zkrátka s nastálou situací vyrovnával po svém. I menší děti měly chvilky, kdy si uvědomovaly vážnost situace a na svůj věk prokázaly vyspělejší chování a uvažování. To je to, co tuto knihu dělá tak dobrou.

Autorčin debut, který se dle mého velmi povedl. Nečekejte žádnou děsivou apokalyptickou hrůzu plnou násilí ani originální knihu, která přináší něco nového. Protože to nedostane, dostanete příběh o tom, co se může klidně kdykoliv přihodit i Vám. Jak byste si poradili? Myslíte si, že když jste byli otloukánkem v reálném životě, že se z Vás najednou stane hrdina? Nikoliv, budete se snažit zachránit krk a přesto Vás pořád bude napadat, co si o Vás myslí ostatní a především dívka Vašeho srdce. Dostane příběh, kde se dle mého mínění postavy chovají věrohodně a rozhodně ne jako dokonalé stroje. V normálním životě také děláme spoustu chyb a nemůžeme věřit každému, nějaké krupobití na tom nemůže téměř nic změnit. A to je důvod, proč si přečíst tuto knihu, i když není zrovna nejakčnější ani nejoriginálnější. Zkrátka se jedná o postapokalypsu, která může být uvěřitelná.

Závěrečné hodnocení

Monument 14 Vám nepřinese téměř nic nového v tomto žánru, avšak něco přeci. Přinese věrohodné postavy, které chybují a řeší i v tak složité situaci banální věci. Čekala jsem, že kniha bude dobrá, ale kniha byla ještě lepší než jsem čekala. Nějaké drobnosti by se sice našly, ale celkově jsem měla problémy se od knihy odtrhnout. Konec byl otevřený a otevírá tak mnoho prostoru do dalšího dílu, na který jsem zvědavá. Dávám zasloužených čtyři a půl hvězdiček a těším se, čím mě autorka v dalších dílech překvapí.


V rámci projektu Přežili jsme konec světa, který pořádala Syki z Knižního Doupěte, jsem měla přečíst nějakou dystopii či postapokalyptickou knihu a napsat úvahu na to, zda by se něco podobného mohlo opravdu stát.

Nemohla jsem si vybrat lepší knihu. Děj je zasazen zhruba jen 10 let do budoucnosti. Téměř neexistují počítače ani televize, vše zvládají tablety a internet je skoro všude (až na osudný den v supermarketu). Jinak vše vypadá dost podobně, autorka se světu okolo jako takovému příliš nevěnuje. Při dnešním vývoji mi to přijde vcelku reálný obraz budoucnosti, možná i malinko podceněný. O to víc jsem měla při čtení pocit, že je to něco, co může číhat kdekoliv za rohem a stát se kterýkoliv den již nyní. 

V televizi vídáte různé katastrofální rozmary počasí, proč ne zrovna kroupy jako fotbalové míče a chemický únik? Kdo z nás ví, co za různé podivné chemikálie se může skrývat v místech, pro běžného člověka naprosto nedostupných. Může se tak klidně stát, že díky přírodním živlům unikne nějaká nebezpečná látka, která bude měnit naše chování. Při tomto pomyšlení jsem se div neklepala hrůzou, jak moc reálná tato hrozba může být. Jak bych se zachovala, kdyby se něco takového přihodilo? Zachovala bych chladnou hlavu, schovala bych se nebo bych se sesypala jako z domeček? Těžko říct, nikdy jsem se do takové situace nedostala a (ťuk, ťuk, ťuk) snad ani nikdy nedostanu. Vím jen to, že by se z nás všech, které by to postihlo, rozhodně najednou ze dne na den nestali dokonalí hrdinové. Zavládla by panika a chaos. Každý by se choval tak, jak by dokázal a nikdo dopředu nedokáže předvídat, jaký dopad by to mělo.

Co si myslíte vy, je tato hrozba reálná? Jak by podle Vás vypadal svět po takové katastrofě?

Zdroje: obrázek 1, obrázek 2, obrázek 3

5 komentářů

Write komentářů
EM
AUTHOR
neděle, ledna 12, 2014 delete

Knihu jsem četla a bavila mě. Podle mě by se tohle klidně za několik stovek let mohlo stát. No, doufám, že když už tak že to bude za hodně hodně dlouho.

Reply
avatar
neděle, ledna 12, 2014 delete

Hrozby uvedeny v Monumentu jsou celkem realné. Nejvíc bych se bála toho plynu měnící vlastnosti, jelikož mám krevni skupinu 0 o_O

Reply
avatar
Bastera
AUTHOR
pondělí, ledna 13, 2014 delete

Já bych měla naštěstí B, ale stejně je to děsivý :)

Reply
avatar
Charrlie
AUTHOR
pondělí, ledna 13, 2014 delete

Já si tuhle knížku teď přinesla z knihovny, tak jsem na ni docela zvědavá. Všude potkávám zatím docela rozporu plné recenze, a přiznávám se, že tvoje je jedna z těch mála, co je pozitivní. Ale uvidíme - sto lidí, sto chutí. :)

Reply
avatar
Bastera
AUTHOR
úterý, ledna 14, 2014 delete

Vážně? Já zase narážela na samé kladné recenze ještě víc než moje :) Pošleš mi prosím když tak odkaz na ty méně pozitivní? :)

Reply
avatar

Děkuji za všechny komentáře :)