RC recenze: Než jsem Tě poznala (Myes, Jojo)

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…

Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje (z webu Bux.cz)

Recenze na knihy jako je tato se píší velmi těžce. Na jednu stranu se bojíte, že prozradíte příliš mnoho a připravíte tak čtenáře o to hlavní a nejvíce emotivní, na druhou, že prozradíte příliš málo a kniha tak proletí kolem čtenářů bez povšimutí. Což by byla opravdu škoda, neboť tato kniha si pozornost zaslouží. Po přečtení Hvězdy nám nepřály jsem si myslela, že mě již letos žádná kniha tolik nesebere, ale to jsem se šeredně pletla. Než jsem Tě poznala mě sebrala o to více, že mi svým námětem byla velmi blízká. Každého, kdo v rodině zažil někoho nemocného či invalidu, by kniha poznamenala o hodně více. Tato kniha je především o lásce, ale nečekejte červenou knihovnu ani stránky plné vášně. Jde o více, řeší otázku života a smrti, otázku života, kdy jste závislí na ostatních a nemůžete nic dělat, otázku toho, zda můžete svou smrtí pomocí lidem, na kterých Vám záleží, lépe žít...

Louisa Clarková je obyčejná dívka, která se ráda výstředně obléká. Již několik let pracuje v kavárně, chodí s přítelem Patrickem, který je posedlý sportem a zdravou výživou a jejich vztah je takový nemastný neslaný. Z vydělaných peněz živí celou rodinu včetně své sestry, v jejímž stínu celý život žije. Její život není nikterak zajímavý ani dokonalý, ale nestěžuje si. Vše se změní ve chvíli, kdy jí šéf oznámí, že kavárna končí, a Lou se tak ocitá bez práce. Po několika neúspěšných (a celkem vtipných) pokusech najít si novou práci, přijme místo asistentky muže na vozíku. Na půl roku a hlavně se skvělým platem. Je jí sice divné, že vybrali zrovna jí, bez žádné praxe a zkušeností, ale ani na chvíli jí nenapadne, že tahle práce změní celý její život.

Muž na vozíku je Will. Je to kvadraplegik, což znamená že je ochrnutý. Dříve byl plný života, užíval si luxusu a o budoucnosti moc nepřemýšlel. Po nehodě, která ho připravila o vládu nad svým tělem, je bez šťávy, bez života, protivný, nemá sílu ani chuť se o něco snažit. Neskutečně mi připomínal mého dědu, přesně takový byl, štvalo ho vše, co si nemohl udělat sám a že nás musí prosit o to mu s něčím pomoci, pak si zase ze zoufalství navymýšlel první poslední, co chce, aby jsme udělali, přesně takový byl Will a rozhodně to Louise ze začátku vůbec neulehčoval spíše naopak. Jejich vzájemné bojování mě leckdy dostalo smíchy do kolen. Postupně si na sebe zvykli a Lou začala mít tuhle práci i mrzouta Willa ráda. Jenže nic není tak růžové. Nechtěně vyslechne rozhovor Willovy matky a sestry a dozví se, že práci na půl roku dostala proto, aby Willa rozveselila a donutila ho tak rozmyslet si jeho přání na asistovanou sebevraždu. Rozhodne se, že udělá maximum proto, aby Will pochopil, že i s ochrnutím se dá žít...

Snad Will dokázal vycítit drobnou změnu v tlaku mých prstů na své kůži, nebo byl možná jen citlivější vůči náladám lidí kolem sebe. Ale otevřel oči a zahleděl se do mých. Nastalo krátké ticho, a pak Will s kamennou tváří pronesl: "Hlavně mi neříkej, žes mi oholila obočí."

Dozvěděla jsem se, že kniha čerpá inspiraci z reálného příběhu o mladém hráči ragby, který po nehodě zůstal ochrnutý a přesvědčoval rodiče, aby ho vzaly do Švýcarska na asistovanou sebevraždu. Sama autorka má v rodině někoho, kdo se bez cizí pomoci neobejde a tak se rozhodla napsat knihu o otázce kvality života postiženého i lidí kolem něj. Kniha je psána z pohledu Louisy, ale střídají se i pohledy Willovy rodiny a ošetřovatele. Máte tak možnost poznat jak Willova nemoc zasahuje do života jiných a proč jim Will svým odchodem chce dopřát klid.

Tato kniha je neuvěřitelně silná a je napsaná opravdu skvěle. Prvních několik desítek stran se smějete od ucha k uchu Louise i jejímu, z počátku marnému, boji s protivou Willem. Postupně se však dostáváte hlouběji do duše všech a k podstatě problému až se několikrát přistihnete, že Vám slzy promáčeli čtvrtinu stránek. Pro všechny, ale především pro někoho, kdo má někoho blízkého v podobné situaci opravdu velmi emotivní kniha, jež ukazuje téma, o kterém se běžně nemluví...

Závěrečné hodnocení

Co víc říct. Kniha o životě, lásce a smrti, která je tak silná, krásná i krutá, jak jen někdy může život být. Pro mě jasných pět hvězdiček.